Naše Samsára

Já jsem přes ty naše průjmové avantýry zapomněla zmínit, že jsme tu měli v pondělí vzácnou návštěvu. Péťa z Francie, která nás navštěvovala v našem bytě v Saint Genis. Přišlo mi úplně normální, že se tentokrát potkáváme v Praze. Prostě jen tak...jako by ani žádné hranice neexistovaly. Děti si ji užily a já taky. Naposledy jsme ji viděly v dvojjediném stavu. Příště už za námi přijede s miminkem v náručí - respektive v šátku.

Děti so vymyslely prima schovku. Jen ta hromada vyházených věcí na zemi se mi úplně nezamlouvala. Sári si do svého fošku přinesla i polštářek a peřinku a dobrou půl hodinku meditovala zavřená ve skříni. Theo ji chtěl vysvobozovat a otevíral šoupací dveře, což spustilo hlasitou nevoli, tak jsme ho raději hodila na záda a vyluxovala s ním takto byt. Překvapivě se hučení nebál. Asi jak měl rozhled a byl připojen k řídící věži.

Kramaření pokračovalo. Sárinka si zkoušela různé převleky a Theo si zkoušel různé Sárinčiny boty, které byly vyřazeny. Tedy zkoušel....bylo mu zkoušeno. A on tak trpělivě držel a nechal si na pravou nohu nandat levou zimní botu v barvě fialové a na levou pravou tenisku s kytičkama. A pak ještě dokázal jezdit na motorce. Kdo umí...

Já jsem dnes 2 letech byla na hodině jógy. Tělo si ji moc dobře pamatuje a bylo to fajn! Skanduju: o-pa-ko-vat, o-pa-ko-vat!