Naše Samsára

Už se mi ty dny nějak slévají. Jejich pojítkem je hledací mánie našeho budoucího domova. Dokonce jsem si v neděli na otočku odběhla kvůli prohlídce do Prahy až z Bechyně. Zajímavé bydlení, v krásném místě, ale asi to nebylo ončo...Pak jsem zvládla navštívit naši guru přes architekturu a pak...a pak...jsem se setkala s mým tátou a jeli jsme do Bechyně. Dědu Vaška děti viděly teprve podruhé a nadšení bylo veliké. Až tak, že Sári málem vyskákala do matrace díru - lákala dědu do pokojíčku, že tam má zajímavosti. To spočívalo v tom, že vylezla na postel a zapnula skákací režim, který se nedal po dobrém, ani méně dobrém vypnout.

Tyhle fotky jsou právě od dědy. Já ted nějak nefotim. Ale zase začnu...jasně, že jo. Jen...víteco. Já teda nevimco, ale vy možná víteco.

Thovy úniky z postýlky - poprvé vypochodoval z pokoje, ač měl být v postýlce, za pomocí Sárinky. "Já mám sílu. Jsem silná. Takhle jsou ho chytla a vytáhla." Ano, bohužel ho vytáhla za hlavu. No...chlapec se smál, chodil, komunikoval normálně - díky Bohu, přežil sesterskou výpomoc bez úhony. A dnes postýlku zvládl 2x zdolat sám. Asi uznal, že to bude bezpečnější, než hlavo-tah. Dokáže se přes okraj přehoupnout jak Belmondo. Ještě štěstí, že si vybírá stranu, která je přiražená k velké posteli, a tak dopadá do měkkého.