Naše Samsára

ve středu, dne blogerského 319. jsme jeli z Bechyně hnedle ráno, abychom znovu okoukli jeden domeček v Písnici. Chtěla jsem ho vidět znovu a prozkoumat ho druhým pohledem. Prohlídka to byla vskutku vydařená. Paní domácí má kočku, na kterou si udělal zálusk Theo. Honil ji po celém přízemí a bohužel i často dohonil. Navázal haptický kontakt, pod kterým se kočička pěkně prohla a pak se snažil svou plyšovou Čičinu seznámit s tou živou a dával jim čumáčky k sobě a přikazoval jim pusinkování. Čičina by se i mazlila, ale její reálná předloha se snažila vzít roha. Po chvíli paní majitelce došlo, že bude bezpečnější pro všechny zúčastněné, když svého domácího mazlíčka vypustí ven. Theo si našel náhradní zábavu - jal se z mísy na schodech uloupit banán, což se mu podařilo a pak se vydal za panem realiťákem. Natáhl před ním ručičky a celý zbytek prohlídky se od něj nechal nosit. Když ho pán z realitky, evidentně dětmi neposkvrněný, chtěl dát dolů, Theo nožkama udělal kleštičky a nenechal se od něj oddělit. Sári si zase upřeným pohledem do mísy s ovocem vyžádala mandarinku, my dvě s Erni jsme popily čaj, ochutnaly cukroví a zhodnotily, že tenhle domek je fakt vychytanej a do detailu promyšlenej...jen ta drobnost....cena.

Já jsem pak hned frčela na další prohlídku - tentokrát na Zbraslav. Výhled z terasy zbraslavského domu byl úchvatný a s realiťákem jsme přišli na to, že jeho tchýně učí fyziku na univerzitě, kde Daniel studoval.

Večer jsem z těch našich potenciálních domovů měla tak zamotanou hlavu, že jsem se ani nedivila, že mě bolí břicho. Myslela jsem, že to je z nervů. V průběhu noci se ukázalo, že to asi jen z nervů nebylo a našel si ke mně cestu nějaký vireček a bohužel, Sári se k mým toaletním avantýrám přidala.

Ve čtvrtek jsme byly obě na hromádce. Zesláblé a jídlo nepřijímající. Babička Haňa zůstala doma a tím nás (spíš mně) zachránila. Theo moc dobře vycítil, že nejsme ve formě a byl úžasnej. Sárinku pusinkoval do vlásků a dokonce se občas dotkl i nějaké hračky.

Dnes, v pátek, se tu stavil můj bratranec Ráďa a byl velkou atrakcí dne. Sári kvůli němu ani nechtěla usnout.

Dnes se Sári pustila už trošku do jídla. Snědla půl brambory a pak prohlásila: "To jsem přežraná." Tímto zdravíme tetu Janu, která zřejmě posloužila jako vzor a po vydatném štědrovečerním hodování Sárince rozšířila slovní zásobu :)