Naše Samsára

Sárinka si pravidelně šplouchala do záchodu. Víc, než je zdrávo....tolik, kolik je až nezdrávo. Hlavně noci byly výživné. Klasické postupy se Smectou a probiotikama neměly žádný efekt a tak přišla chvíle pro zázraky. Od pověřené moudré duše jsem zjistila, jaký homeopatický lék by potřebovala. Leč v lékárně ho neměli a tak jsme si ho vytvořili - na papírek jsme napsala jeho jméno a připsala afirmaci "zdravá Sári," dala na něj sklenici s vodou, aby přejala informaci z homeopatika. Za půl hodinky si Sári srkla, usla a pak....vykakala bobánka, co držel tvar. Po vodě, která z ní šplouchala předtím to bylo opravdu zázračné.

V noci na dnešek jsme měli od půlnoci do 3 párty. Sárinku ještě bolelo bříško a Theo se taky probral. Nechtěl spát, stoupal si, natahoval na mně Čičinu, hulákal "pusu, pusu" a mlaskal, abych jeho plyšáka políbila. Trošku roztomilé, trošku na hlavu, když se tento scénář opakuje po desáté a jsou téměř 3 hodiny ráno. Jeho častá věta teď je "Hů, neci, bojí" což značí, že se bojí zvuku vrtačky, který ho onehdá vyrušil ze spánku. Chdáček, celý se klepal. Ani se nedivím. Znělo to, jako když nám někdo odvrtává vchodové dveře.

Já pořád hledám domeček. Teď mám jednoho favorita...a v sobotu ho uvidím.

Jinak brzy bude blog na heslo. Myslím, že až se tu začnu víc angažovat ve veřejném životě, nechci, aby se leckdo dočetl lecos. Takže kdo budete chtít přístup, napište mi na mail...teda zatím ne. Až vydám zamykací oznámení jo?