Naše Samsára

Nejdřív narychlo spíchnuté PFko...Jestli nechápete hlavu toho opeřence v rohu, nevadí, já ji taky nechápu. Možná je to zakódovaný vzkaz pro vyvolené čtenáře blogu. A že vás zbylo jen pár, skalních a opravdických, kteří se nedali odradit mým nepsaním. Jestli vzkaz někdo rozluštíte, dejte mi vědět prosím...
Theo dostal od Ježíška helmu a pasoval se na Bořka Stavitele. Sári tím pádem z logiky věci musí být jeho pomocnice Týna. Papírové domečky jsou dílnou i domovem...odehrávají se tam divotvorné věci, jen se mi je bohužel nedaří zachytit nepozorovaně, aby byla interakce těch dvou herců autentická. Tak aspoň kousíček...
Před Štědrým dnem se děti často stylizovaly do Marie a Josefa. Sári říkala Theovi Josífku a jen když zazlobil, tak ho častovala: "No Josef, nestůj mi na tom!" Theo svojí bohorodičku nazýval "Malije malije Sálí" a když náhodou Maliji zapomněl, tak mu to bylo hnedle připomenuto.
Sári dnes přišla na vzácný poznatek. Doslovný přepis: "Kluci jsou móóc chlupatý. Jsou jako zubři. Táta má nohy chlupatý jako pračlověci." Dani, promiň. Teď to bude chtít detailní foto tvých vypracovaných končetin, abys tuhle pračlověčí nálepku sklepal...
Měli jsem plány na Silvestra, ale on si nás naplánoval trošku jinak. Dani má antibiotika a Sári horečku a horší dýchání. K ránu trošku blouznila a viděla růžového pejska, jak jí sedí na polštáři a trvalo dost dlouho, než se uklidnila z neštěstí, že jí zmizel. Chtěla ho napořád. Vzhledem k tomu, že se u nás dějí zázraky, tak se jí pak odpoledne na polštáři objevil znovu a už si ho mazlí. Jen reklamovala, že tamten byl v jiné pozici...no, i andělé se občas přehmátnou a mají rezervy v dokonalém plnění dětských přání...

Tak nám ten čas zase nějak odpádil. Prožili jsme kouzelného Ježíška plného zázraků. Přinesl nám ozdobený stromeček a nazdobil nám celý obyvák a kuchyň. Zapálil svíčky a přichystal zapalování lodiček, do kterých předtím Sárinka vytvořila svíčky.
Stromeček máme nádherný, ale zapomněla jsem ho vyfotit. Snad se polepším...do 3. králů je ještě čas.
Tady je jedno bublinovací video z předvánočního času, kdy jsem potřebovala děti zabavit a stačila kapka jaru, miska a brčko. Asi hodinu jsem měla čas na přípravu oběda a za mými zády se vytvářely pěny nadpozemské...Mohla bych tuto metodu patentovat jako lék na astma :) je to sluchově přijatelnější než foukání na flétničku.

Jedna památeční fotka z prima návštěvy. Kamilek s Radimkem prošli konkurzním řízením a byli uznáni za vhodné kandidáty do skříňkového bunkru. Jen až jim doroste sestřička Linda, budeme muset asi probourat příčku do sousedního holobytu. Většinu času byly děti ve skřníňce zavření s miskou perníčků a dvěma baterkama...prostě ideální místo na hraní, když zbytek domu skýtá jen pár set metrů čtverečních volného prostoru. Asi nám z nich rostou partyzáni.
V prosinci jsem měla nějaké zařizování (Ježíšek ví) a s Theem na zádech jsem zažívala nové rozměry společenské vyjímečnosti. Nejen, že v uličkách obchodů nacpaných zbožím naschvál kopal nohama do stran a nutil mě mít minimálně jeden pár očí i na bocích a proplouvat obchodem s obezřetností tajného agenta, ale on na mně nachystal ještě další libůstku. Vybíral si obyvatele tmavší pleti - romy a vietnamce a na ně hulákal "fůj, fujavec, ble, bl-l-l-l-l-l" Občas jsem se i bála. Daniel přišel na to, že mu musíme dát lekci z rasové diverzity lidstva aby pochopil, že tmavší lidé nejsou špinaví. Perné chvíle to byly a doufám, že ho to brzy přejde.