Naše Samsára

Nejdřív narychlo spíchnuté PFko...Jestli nechápete hlavu toho opeřence v rohu, nevadí, já ji taky nechápu. Možná je to zakódovaný vzkaz pro vyvolené čtenáře blogu. A že vás zbylo jen pár, skalních a opravdických, kteří se nedali odradit mým nepsaním. Jestli vzkaz někdo rozluštíte, dejte mi vědět prosím...
Theo dostal od Ježíška helmu a pasoval se na Bořka Stavitele. Sári tím pádem z logiky věci musí být jeho pomocnice Týna. Papírové domečky jsou dílnou i domovem...odehrávají se tam divotvorné věci, jen se mi je bohužel nedaří zachytit nepozorovaně, aby byla interakce těch dvou herců autentická. Tak aspoň kousíček...
Před Štědrým dnem se děti často stylizovaly do Marie a Josefa. Sári říkala Theovi Josífku a jen když zazlobil, tak ho častovala: "No Josef, nestůj mi na tom!" Theo svojí bohorodičku nazýval "Malije malije Sálí" a když náhodou Maliji zapomněl, tak mu to bylo hnedle připomenuto.
Sári dnes přišla na vzácný poznatek. Doslovný přepis: "Kluci jsou móóc chlupatý. Jsou jako zubři. Táta má nohy chlupatý jako pračlověci." Dani, promiň. Teď to bude chtít detailní foto tvých vypracovaných končetin, abys tuhle pračlověčí nálepku sklepal...
Měli jsem plány na Silvestra, ale on si nás naplánoval trošku jinak. Dani má antibiotika a Sári horečku a horší dýchání. K ránu trošku blouznila a viděla růžového pejska, jak jí sedí na polštáři a trvalo dost dlouho, než se uklidnila z neštěstí, že jí zmizel. Chtěla ho napořád. Vzhledem k tomu, že se u nás dějí zázraky, tak se jí pak odpoledne na polštáři objevil znovu a už si ho mazlí. Jen reklamovala, že tamten byl v jiné pozici...no, i andělé se občas přehmátnou a mají rezervy v dokonalém plnění dětských přání...