Naše Samsára

Tak nám ten čas zase nějak odpádil. Prožili jsme kouzelného Ježíška plného zázraků. Přinesl nám ozdobený stromeček a nazdobil nám celý obyvák a kuchyň. Zapálil svíčky a přichystal zapalování lodiček, do kterých předtím Sárinka vytvořila svíčky.
Stromeček máme nádherný, ale zapomněla jsem ho vyfotit. Snad se polepším...do 3. králů je ještě čas.
Tady je jedno bublinovací video z předvánočního času, kdy jsem potřebovala děti zabavit a stačila kapka jaru, miska a brčko. Asi hodinu jsem měla čas na přípravu oběda a za mými zády se vytvářely pěny nadpozemské...Mohla bych tuto metodu patentovat jako lék na astma :) je to sluchově přijatelnější než foukání na flétničku.

Jedna památeční fotka z prima návštěvy. Kamilek s Radimkem prošli konkurzním řízením a byli uznáni za vhodné kandidáty do skříňkového bunkru. Jen až jim doroste sestřička Linda, budeme muset asi probourat příčku do sousedního holobytu. Většinu času byly děti ve skřníňce zavření s miskou perníčků a dvěma baterkama...prostě ideální místo na hraní, když zbytek domu skýtá jen pár set metrů čtverečních volného prostoru. Asi nám z nich rostou partyzáni.
V prosinci jsem měla nějaké zařizování (Ježíšek ví) a s Theem na zádech jsem zažívala nové rozměry společenské vyjímečnosti. Nejen, že v uličkách obchodů nacpaných zbožím naschvál kopal nohama do stran a nutil mě mít minimálně jeden pár očí i na bocích a proplouvat obchodem s obezřetností tajného agenta, ale on na mně nachystal ještě další libůstku. Vybíral si obyvatele tmavší pleti - romy a vietnamce a na ně hulákal "fůj, fujavec, ble, bl-l-l-l-l-l" Občas jsem se i bála. Daniel přišel na to, že mu musíme dát lekci z rasové diverzity lidstva aby pochopil, že tmavší lidé nejsou špinaví. Perné chvíle to byly a doufám, že ho to brzy přejde.