Druhá volná středa - den 63.

21:29 Edit This 0 Comments »
Volný večer bez PC mi udělal moc dobře. Sice jsem mezi manikůrou, pedikůrou, holením všudemožně a pleťovou maskou odbíhala utěšovat a napájet toho našeho juniora, ale cítila jsem se jak právoplatná a konečně i mírně udržovaná žena. Dokonce jsem stihla i jógovou desetiminutovku a to je tedy co říct. Tělo se mi nějak celé připosrazilo a pozice, které pro mně byly až do porodu odpočinkové, s úsměvem na rtech už nedám...však není všem dnům konec a důchod to jistí!
Sári si udělala pod sušící se peřinou domeček a při focení dokonce pózovala. Nechápu, kde to viděla...ale provedení bylo přesné. Různé změny atraktivních pozic, pohledy do objektivu a tak...
Při zabydlování v domečku pod nebesama vymyslela chytlavou písničku. ZPívejte se mnou: "Mišapá, mišapá, miša miša pí." Text i frázování se mi dostalo pod kůži a nemohla jsem se té odrhovačky zbavit. Sári byla evidentně potěšena, že jsem jejímu hitu věnovala dost pozornosti i hlasivkového chvění. V překladu to je prý o ježečkovi, co se píchl o ježu. Chápete ne?
Předkládám kobercový paradox k obecnému posouzení. Máme na válecích podlahách různé druhy koberců. Občas vykoukne studená dlažba. Dítě odložené na koberci zákonitě během pár desítek sekund docestuje na nekrytou podlahu a tam spočine. Čím to? Pozoruji tento jev opakovaně, v různých denních dobách a funguje to bezpečně na oba členy naší testovací skupiny.
Předevčírem jsem zapomněla Thea přehlásit do skupiny šesteráků zubo-pilkovitých. Vykoukla druhá dolní dvojka. Theo se s nimi naučil výborně vrzat. Soustředí se a dře sklovinu o sklovinu. Kdybychom tento zvuk tisícinásobně zesílili, možná bychom měli další a vesměs ekologickou zbraň hromadného ničení. Teď už s jazykem na vestě a exponenciálně se zvyšujícím spánkovým deficitem čekáme prořezání horních dvojek...a to každou minutou.
Tatínka jsme nalákali na brzký příchod domů a projížďku na Pukalíně. Sári jela, on předvídal možné karamboly a přihodila se první technická závada. Uvolnila se čepička na (jaksetojmenuje) a tsssssssssssss, kolo se vyfouklo. Team otec + dcera šli dofouknout pár atmosfér a my s Theem jsme zatím vykouzlili 2 pizzy.
Cyklistka si nebere servítky a mně občas mrzne krev v žilách. Ještě, že má taťka tak dlouhé a rychlé nohy.
Večeři jsme si naservírovali na lavičce před skluzavkou a tady sami vidíte, jak se ten Theo má, že má takovou štědrou sestřičku. Pizzu v necelých 9ti mesících? Proč ne?
j

0 komentářů: