Naše Samsára

Sárinčina první fotka na vyžádání. Došlo u nás k redistribuci sedadel. Theo s jiskrem v oku kouká na Sárinčinu jídelní stoličku, vodí mě k ní a skanduje "ačí," jen aby pak z ní mohl odkopávat stůl.  Jednou se do ní vyplazil i sám. A Sári zase obdivuje Theův přimontovaný trůn a nechá se do něj vysazovat. Když pomoc nepřijde, volí vlastní způsob s názvem "šipka plavmo se zádrhelem."

 Po O jsem Sári uložila do postálky s tím, že ve 3 se má vzbudit. Jak řečeno, tak uděláno. Za 2 minuty 3 slyším klepání. Vyběhla jsem od spícího Thea (osvěžena 19ti minutovým spánkem) a Sári se mi předvedla takto. To je asi následek nočního snu, kdy se jí zdálo o kulatém papíru. Posléze se nálepky přemístily na můj obličej. Zdálo se mi, že mě celkem omladily. Když jsem takto vyzdobená otevírala kamarádce Petře, nedala najevo překvapení. Asi to nebyl velky rozdil od mé každodenní image.

I s Péťou jsme se vypravili po dlouhatanské době do Šenajetky. Děti si pěkně pohrály a já jsem vyděsila jednu maminku zmínkou o andělech. Před odchodem z domu se Sári trošku předváděla. Ve vášni kousla Thea do prstíku. Teda předpokládám, že kousla. Držela jsem ji v náručí a Theo byl nadosah na mých zádech. Něco se mezi nima odehrálo a on začal štkát. Sári se ihned omluvila. Já jsem se přiznala, že mě tyto situace mrzí a odpovědí na to mi byla filozofická psychoanalýza. "Maminko, to musíš ten mrz poslat pryč. Musíš být veselá a šťastná." to říká ta pravá, chtělo se mi říct, ale musela jsem nic než souhlasit. Posílám mrz na pustý ostrov a vzkazuju, ať už se nevrací. Lépe řečenou doufám, že nebude mít tolik příležitostí, aby se mi zase vplížil do nálady.

Další výhoda kamarádského doprovodu. Má nás kdo vyfotit! Dětem to tu mimořádně sluší. Příště si vycvakneme i Péťu, ať máme památku.

V podvečír jsme jeli nafutrovat spižírnu do SATORIZ. Byla to povedená akce. Sári si vyprosila kroužky - cereálie s medem. Krátila si dlouhou chvíli jejich pojídáním a Theo se rychle přidal a znakoval a znakoval o přídavky. Slečna v košíku se rozhodla, že bude hlídat kečup. Ten jí před kasou vyklouzl a obal praskl. O tom jsem nevěděla, vrátila ho do košíku a on stačil potřísnit tak 12 decimetrů čtverečních. Krvavou katastrofu jsem odhalila až na pásu u pokladny. Utírala jsem co se dalo a zjistila, že lepkavá hmota má dvě barvy. Ona se natrhla i jedna přesnídávka v pytlíčku, kterou Sári přes hlavu házela za sebe do nákupního prostoru. Co v pytlíku zbylo jsem dala vycucnout Theovi a byla jsem omatlaná až hrůza. Když jsem nás, košík, pás, zboží, podlahu jakš takš kapesníčkama ošmudlala Sárince upadl pytlík s medovýma kroužkama...nudné lino dostalo reliéf a já se odporoučela pro lopatku a smeták. Už se těším na další nákup!

"Já jsem chtěla pizzu a vy jste mi ji koupili! (chlazenou k dopečení doma) To je od vás úžasný. Vy jste moji kamarádi. Prima kamarádi." ..no, Sári, nejen to. Na seznam kamaradských službiček si připisuji ochotu koupit pizzu na přání. Schválně, kdo by to pro mě udělal?