Naše Samsára

Dopoledne jsem si okolečkovány zajely  (já se Sári jela, Theo se vezl...proto tvrdé Y) pro snídani do pekárny. Já s Theem v kočárku, Sári na motorce. Když jsem si balila kabelku, nelenila a jala se také balit své přátele. Dokonce i palmu jim do zavazadla přibalila. Asi aby měli při cestě ranním městem pěkné klima.

Na oběd nás Daniel vyvezl k indíkům. A ty já můžu kdykoliv. Respektive jejich jídlo. Sári se snědý číšník zamlouval a tak mu přese mně sdělovala různé vzkazy. On byl duše citlivá a projevoval mladé slečně náklonnost a dokonce věděl, že její jméno znamená princezna. On se jmenoval oceán - po indicku.

A než pro nás přijel tatínek, aby nás odvezl na pravidelný páteční nákup, počmárali jsme chodník před domem. Theo si pro zkrácení dlouhé chvíle počmáral i vlastní zuby zevnitř a kalhoty. Domovník Jean-Claude nám minule celé výtvarné dílo na betonovém plátně do rána hadicí ostříkal. Teď se projde. Velrybo-drak má minimálně deset metrů. Kdybych Sári nenavigovala k obrácení směru, za chvíli by se objevila na Václavském náměstí.

Zápis, který jsem včera opomněla opsat z bločku: Když Daniel opravil varhany (vrklaly se baterky, jak jsem moudře vytušila), tak Sári ho odměnila projevem nadšení a obdivu - zcela zaslouženě samozřejmě. "Mami, táta to opravil. To je fantastický! Tati, ty jsi v tomhle vážně chlapík!" Souhlasim. Jen když takhle radostně reaguji já, Dani mi to nevěří.