Naše Samsára

Tak nám ten čas plyne a věci se mění....a ejhle, přišla k nám do klubu další bytost, která se dle počtů odtajní, až budou Slunci vládnout ryby.


Sárinka je nadšená a pravidelně do bříška mluví, mazlí ho a staví na něj svoje početné plastové koníky, abychom podle ťupéní zevnitř už dopředu věděli, jaké tvary, hřívy, barvy její sourozenec preferuje.

Pár perliček, které se mi ještě nevykouřily z hlavy:

v autě, po cestě do školy (jo, ze S. už je nadšená školačka!):
Já: "Děti, já jsem Vás zapomněla upozornit, abyste se napily."
S: "Ale já jsem pila!"
T okamžitě a prudce zařval: "Nejseš!"
To by si tak někdo mohl dovolit, aby se prohlásill za jeho nejobíbenější nářadí!

T se zlobí na S a častuje ji nadávkou: "Ty jedna stará vykopávko."  Holt ty dva roky rozdílu jsou znát, co naplat. Na korozi a opotřebení materiálu se podepíše každý měsíc.

Dnes při sledování loutkové pohádky Fimfárum:
Babička Haňa: "To jsou krásné loutky."
T: "To nejsou loutky! Kdyby to byly loutky, tak by nad televizí museli být lidi."

Sári dnes napsala svoji první pohádku o zlatém prasátku, které nemělo kamarády a pak si je našlo. Má asi celkem 6 vět a spotřebovala na scénář 5 papírů velikosti A4. Alespoň se text dobře čte i babičkám bez brýlí.

Pár fotek z průběhu roku..