Naše Samsára

Měla jsem za to, že do 365ky se můžou zapojit jen vyvolení. A je to pravda. Psát a fotit každý den roku je výzva a já zatím ještě nevím, kam mě má dovést. Stala jsem se také vyvolenou. Sama sobě jsem dala důvěru, že to můžu zkusit....udělat kroniku našeho života. Zachytit střípky každodennosti, která se s dětmi rychlostí blesku mění. Dnes je dobrý den na nový začátek. Vysvitlo Sluníčko a já měla po dlouhé době pocit, že žiju "správně."
Takový mile obyčejný den....
Jo a Sárinka si vzala ven svoje oblíbené doktorské brejličky, aby "líp viděla" :-)
A ještě doplnění k té fotce ve vaničce: Sárinka má zvyk, že když se s bráškou koupe, nakloní se k němu a špitá mu do ouška říkanku, kterou znám od své babičky a předávám ji další generaci. V originále je to takto: "Špity špity bábo, já jdu pro to sádlo. Špity špity dědku, já jdu pro tu štětku."
Sári se obsah zřejmě zdál pro vegetariánskou rodinu nevhodný a ani štětka se svým dvojsmyslem neobstála, takže Theo si užívá vylepšené verze: "Špity špity bábo, já jdu pro to koště. Špity špity, já jdu pro ty závěsy."