Něco mi to připomíná - den 4.
14:35 Edit This 0 Comments »
Je sluníčko, voňavo, prosvětleno. Co mi to jen připomíná? Sárinka si chce vzít ven letní sandálky a i dnešní datum dává na vědomí, že jara se už brzy dočkáme. Já ho vyhlížím nedočkavě a dychtivě. Zima byla náročná a dlouhá. Předlouhá. Dala mi poznat údolí stínů mé Duše. Prožila jsem si, jaké to je být jedinným přistavem bezpečí pro svého syna. Chvilku to trvalo, ale už naštěstí pochopil, že může světu důvěřovat a nechá se pochovat od někoho jiného, nechá se odložit na zem, začal se radostně zajímat o okolí a dokonce i neživé věci vzal na milost. Dělá velké pokroky a já mu za to nesmírně děkuji.
Naše bunkrová a domečková nadšenkyně ve svém úkrytu. Architekti prolézaček dobře vědí, že tajné místečko, odkud se dá nepozorovaně pozorovat, je pro děti neodolatelné. Málem měla Sári v tomto barevném příbytku i společnici. O něco mladší, zato s velkou čepicí. Bohužel ji chyběla odvaha či odhodlání se do bunkru propracovat i přes Sárinčinu napřaženou a hrozící nožičku.
Tak se holky alespoň blíže seznámily na klouzačce při hře "nevystrčíš-li ty mně, vystrčím tě já" - neboli zácpa na příjezdové komunikaci. Nutno podotknout, že naše juniorka má docela ostroučké loktíky.
Nájezd na houpačku. Mladší děvčata neměla chuť vynakládat houpací usilí a tak je pohoupala Sárinka. Pak jim nonšalantně přenechala své vyhřáté místo se slovy "Už můžeš, už tam nejsem." Škoda, že nerozumněly...
A tady je náš lvíček v postýlce. Místo obláčku má pod sebou polštář, ale že by mu to pomohlo k nebeskému spánku se říct nedá. Zlobí ho ekzém na tvářičkách a svědí a svědí. Některý den je lépe a dnes je zrovna hůř. Mám pocit, že se horní zoubky zrovna prožezávají, protože je Theo víc neklidný a tvářičky jsou zase citlivější. Ať už jsou ty zuby venku!!! (zvolání soucítící a polozoufalé matky)
Mám důkaz! Žluté hrdinky se propracovaly prochladlou hlínou a začínají hlásit brzký nástup jara...Všimla si jich Sárinka, majíc dobrý výhled z mých zad. Potřebovala ponosit, protože spadla ze schodů a rozrazila si horní ret.(na zdokumentovávání těchto situací nemám žaludek) Pádu předcházela její věta: "Já to zvládnu sama" a pak moje: "Chyť se zábradlí. Držet se je fajn"...no, zvládla to, jen po svém...ale už je dobře. Homeopatika a kouzelné piškotové sušenky s marmeládou bebínko i špatnou náladu zahladily.
Dnešek byl zajímavým dnem i z hlediska mého pozorování rodících se genderových rolí. Hned to vysvětlím. Už dávno jsem si všimla, že muži Sárinku zajímají více než ženy. Nebo spíš jí zajímají tak nějak jinak. Odpoledne, ač byla mírně indisponovaná nateklým rtem, měla, co se mužské pozornosti týče, docela žně. Nejdřív jí zamával z jedoucího hasičského auta hasič - opravdový, v uniformě. "To byl sympaťák viď , Sári," okomentovala jsem ho. "To JE MŮJ sympaťák," upřesnila ona. Pak hypnotizovala pána čekajícího na autobus tak vydatně, až ho rozesmála a ještě se za ní otáčel a do třetice všeho dobrého až nejlepšího zaujala okolojdoucího policistu (také v uniformě), že ji pozdravil. A to dvakrát. Nejdřív jen "Bonne soir" a pak k tomu jestě přidal dovětek "mladá slečno." Uspokojeně se usmála a krásnou francouzštinou pozdrav opětovala...
0 komentářů:
Okomentovat