Naše Samsára

Madam si ve 4 hodiny v noci dala chlebový piknik a pak vyspávala až do půl jedenácté. Léčba zabrala a pneumokok nám vrací naší akční, veselou a upovídanou Sárinku zpět. Když jsem šla pro pečivo a ptala se, co jí mam koupit, odpověděla, že další panenky. Babička měla doma jednoho zašitého mimiňáka a tak ho Sári dostala hned. Radovala se, že to je takovej malej Tejoušek, jak bratříčkovi říká. Tohoto fešáka pojmenovala spontánně Oli a hned ho přibrala jako parťáka k povalování.

Z Tesca jsem přinesla set čepice s rukavicema. Ani se nedivím, že stál jen 50 korun, protože nakupovat rukavice na jaře může jen šílenec a já. Sárinka měla aspoň tlapky v teple, když pojídala jednohubky. Pomazánka na flísu mi od narození dětí dávno nevadí.

"Sári, nesportuj teď." "Jó, ja chci sportovat." Naštěstí jí na správné použití Orbitreku chybí přes půl metru výšky, tak si na něm jen významně poseděla.

Pacientka byla plná elánu a za celý den oka nezahmouřila. Bylo třeba ji zaměstnat a přitom udržet v klidu, což se lehko řekne a těžko udělá. S Dědou Sári vytvořila chutnou plastelínovou bomboniéru.

Prostě jí to s tím štětcem jde. A ještě jsem přišla na jednu výhodu malování vajíček na tomto udělátku. Nedá se přetahovat a tudíž pomalování koberce, stolu či prostěradla je méně pravděpodobné.