Obyčejně frišné pondělí - den 11.
22:00 Edit This 2 Comments »Až dnes mě zamrzelo, že jsem nechodila do žádného Junáka, Skauta, ani Pionýra. Mnou dosažená pozice Jiskry Jasné mě jen tuze chabě připravila na otázku "A od čeho je tohleto?" Prstík v růžové rukavičce poskakoval z jedné stopy v blátě na druhou. A já jsem střílela od boku: "to je od bagru." "Nééé, to není," uslyšela jsem pokaždé. Bezpečně bych poznala snad jen stopu Jettyho, ale že po mně bude dítě chtít znalost vzorku stavebních strojů jsem netušila. Stejně myslím, že to byl bagr. Sári zřejmě chtěla znát i číslo šarže a druh motoru. Nemohu sloužit. Příště ze znalosti kolejí v hlíně proklepneš tatínka jo?
V předchozím testu jsem trošku zklamala, ale houpat umím luxusně. Několik ehm ehm kilo mé tělesné váhy dělá s dětskou houpačkou divy. Možná bych mohla tímto stylem vystřelovat rakety do kosmu. Sári jsem naštěstí nevystřelila, protože se umí dobře držet. Doktorské brejličky snad už ani nepotřebují komentovat...
Zase jsme měly tu čest a "míčkofórovaly" jsme do sytosti. Ani dnes nejsem o moc moudřejší, co vše od míčkofórování mohu čekat, ale zdá se, že v podstatě cokoliv. Že máme krásný balónek? Jsem jak malá a každou chvíli ho zvedám ke slunci a kochám se...třpytí se, měňavkuje a umí hezky skákat.
Tady máme jezevce v noře v detailu. Když s námi není Emminka, musím házet poštovní zásilky dírou já. Takže žádné vyhřívání se na lavičce, ale pěkně do pohybu, maminko.
Theo nedbá toho, že jako dítko teprve sedmiměsíční a tudíž nesedící má mít ručičky v šátku. Jednu si nechal frajersky venku a to jsem mu neměla povolit. Škrábat brambory, tančit u toho, zpívat mantry (aby se pán nenudil) a ještě k tomu hlídat neposednou ručičku, která se snaží ulovit co je v dosahu, to je úkol minimálně pro tančící děrvišě...a ne pro mně. Dnes dostal Theo plný počet bodů v jiné disciplíně - neboblinkal mi záda. Snad poprvé jsem ho měla navázaného v baťohu a nebyla jsem oblažena teplým pramínkem mezi lopatkami.
Poobědová siesta se zase nekonala a Theo si ve spánku prokašlikoval tak 20 minut a Sári možná o 20 procent víc. "Já jsem vás přišla navštívit," povídala a přidala se k našemu postelovému povalečství. Zde jsme seřazeni podle věku - je třeba číst zprava doleva jako v Arábii. Jen modrá Zeměkoule, podpírající Theovo ucho, patří na časové ose ještě přede mně.
Sári si vymohla houpání v Hacce. Moc se jí tam líbilo a já co chvíli hypnotizovala hák ve stropě a pružinu. Oba vydrželi. U houpání jsem musela zpívat: "Hou hou, krávy jdou, nesou mlíčko" a dovětek "pod vodou" Sári vyrážela frázovaně se mnou. Co jí na tom tak bavilo?
Venku bylo zase frišno. Netykavka Estelle se dnes dala strhnout Sárinčinou hrou na vybíhání a sbíhání schodů a tak si na pár minut zase zakámoškovaly. Jen na pár, protože vichr ledovec mi dělal z nosu rampouch a spící nemluvně slibovalo, že bych si mohla třeba na chvíli sednout a dát si doma voňavý a teplý čaj.
Obrázek na konec už se ze sekce abstraktního umění šine směrem k realsimu. Poznáváte Dědu Láďu? Jestli jste ho ještě nikdy neviděli, poznali jste ho teď. Vlasy, oči, pusa, ruce, nohy - to vše je mu vlastní. Proporcionálně je kresba lehce mimo, ale ani Picasso se moc nezabýval detaily...já myslím, že na první figurální studii to je skvělý výkon!
Sári má těď období, kdy vše houfuje do rodin. Nejhorší je obava "A kde má maminku?" Musím dost zapnout fantazii, abych ke všem objektům, hračkám i lidem vymyslela věrohodnou příhodu, co jejich maminka právě dělá. Naštěstí už Sári pochopila, že maminka od určitého věku není potřeba k životu celodenně, ani denodenně (ilustruji na mé osobě a její babičce a mé mamince Haně) a nesmutní nad každým osaměle sedícím člověkem na autobusové zastávce.
Včera po cestě pozorovala bagry a dávala jim role z naší rodiny. Míjeli jsme tak bagr babičkovej, dědečkovej atd...těžko se vysvětlovalo, že počet bagrů nekopíruje počet členů v jednotlivých subskupinách naší rodiny a tak z toho bylo chvilkami i dusno.
Pozítří nám dorazí babička Erni a Sári se už moc těší. "Já jí skočim kolem krku. Hop, skočim jí na obličej a řeknu jí - ty jsi moje milovaná babička"...takhle bude vítání vypadat. Neměla by si Erni vzít raději na počáteční radování helmu? Poreferuji ve středu...
2 komentářů:
Zkouším, zda li jde přidat komentář...že mi sem nikdo nepíše. Já T***
Já to jednou zkoušela, ale systém to nevzal :o)))
Ale hezky jsem si početla, to je porimě vědět, co děláte.. Naše zpráva z víkendu je obrazová, tady: http://jana-h.rajce.idnes.cz/Ardeche_-_brezen_2010/
Okomentovat