Ptáček náš oranžový - den 10.

22:34 Edit This 0 Comments »
Zvládla jsem to! Pár minut před půlnocí jsem došila své kreativní dílko - převlek ptáčka na průvod masek. Sári si nejdřív objednala převlek za koníka a Theovi za jelena, ale naštěstí pak vzpomněla ptáčka. Toho jsem se chytla já a už nepustila. V nedalekém sekáči mi padla do oka tato oranžová pelerýnka a pak pruhovaný rolák. Dohromady jsem si v igelitce odnesla skvělý materiál za 4 éčka. Z roláku jsem vytvořila peříčka na křídla, šošolku a ocas.
Sári se ráno do masky nechtěla oblékat, ale pak stačilo z okna vidět jednu červenou Karkulku a hned změnila názor. Uff, to se mi teda ulevilo.
 
Zaujatě a sebestředně musím konstatovat, že náš oranžový ptáček patřil k nejpůvabnějším maskám. Převleky pro Popelky, princezny, medvídky, Spidermany a podobné havěti pokoupené v obchoďácích nepočítám. Ty byly sice dokonalé, blyštivé a in, ale chybělo jim charisma tvoření.
 
Sári se nejdřív kolektivu stranila a chtěla "radši domů," ale pak jsme se začlenili do průvodu a už se jí pro změnu nechtělo na oběd. A že byla zima....Mně krom Thea na prsou hřálo i vědomí, že má Sárinka svoji zimní bundu a přes ni ještě ptačí peří, takže byla zateplena jak na Severní točnu. V ruce má porci bujónu, jejíž nalezení nadšeně komentovala. Kdo nečetl včerejší blog, neví ....
 
Po srocení se na malém náměstíčku se otevřela okna radnice a marnotratná šlechta házela okny plné hrsti bonbónů. Chudina sbírala o 106 a občas docházelo i k osobním střetům. I my jsme ulovili pár sladkých kousků. S odstupem času jsem se od svého drahého chotě dozvěděla, že jsem nesbírala s dostatečným nasazením a tak máme kapsu naducanou jen málo. Přístí rok se tedy s princeznou i rytířem klidně porvu.
 
Průvod masek měl být na motivy klasických francouzskách pohádek. Žádnou neznám a tak jsem se plácala po rameni, že ptáka máme vyvedeného. V nějaké pohádce se určitě musel mihnout.
 
Zuzka v průvodu mrzla s námi. Sice nešla za žirafu, jak jí bylo včera podsouváno, ale zase šla chvíli po slepu.
 
Po odpoledním spaní (spaní? Spíš kašlání - a to už bohužel v obou postýlkách) jsme jeli slavit 1. narozeniny Telmy. Sári po cestě stále spekulovala, že její tatínek, Damien, bude v práci a tím pádem nebude doma. Já jsem ji oponovala, že doma určitě bude. To jí přibilo do autosedačky a bylo dosti těžké ji dostat ven. Vyběhnout k jejich dveřím se uvolila až tehdy, když jsem navrhla, že řeknu Damienovi, aby se Sári nemluvil. Až doma jsem se dozvěděla, že se jí Damien líbí a je sympaťák. Tak to už ty rozpaky naprosto chápu. Ženská je to - i když zatím v holčičím těle.
Docela dlouho trvalo, než se rozkoukala. Největším trhákem pro ni byla skládačka - Mr. Potato...brambory, kterým se přidělávají obličeje, končetiny a pokrývky jejich zeleninových hlav. Vyhrála si s nimi snad hodinu. (babičky, tohle je prima tip na dárek k narozkám...)
 
Theo se choval způsobile a ohlodal na návštěvě jen kousek kůrky a tatínkovu hlavu.
 
Tomuto se říká obklíčení rodiče. Červení křeslo bylo hojně využíváno jako prolézačka a uplně mám nutkání ho pořídit domů. A ten krb, co je za nimi, tak ten též! Sním si o něm, sním.
 Dnes jsme měli tolik dojmů, že se Sári potřebovala fixkou vykreslit na koberec. Nenechali jsme jí v díle pokračovat a vysloužili si tím pěknou vzteklinu. Přišlo na řadu i pevné objetí. Vydržela se se mnou prát snad přes půl hodinky. Prospělo nám to oběma...krásne jsme zkrotly a pak se potulínkovaly.
Už minule jsem si všimla jedné zajímavé věci. Když jsem oznámila, že ji vezmu do pevného objetí, křičela "Ne, nechci," ale pak mi sama sedla na klín, obejmula mě, počkala, až jí uzavřu rukama a až pak začala vyvádět a snažit se vyprostit...ona už prostě ví, jak vyvztekání u maminky v náručí funguje a přistoupila na tuto hru...vzhledem k tomu, že už si mnohokrát prožila tu úlevu po odeznění emoce a uklidnění se, ani se jí nedivím. Lepší, než se zoufale vztekat sama v pokojíčku a nevědět jak z bludného kruhu své bezmoci ven...

0 komentářů: