Kdo za to může? - den 13.
22:27 Edit This 0 Comments »Ráno jsme začali s písničkou na rtech. Já jsem skákala, jak Sárinka pískala, neboli jsem roboticky tančila jen ve chvílích, kdy Sári hrála. V pauzách jsem byla zaseknutá. Sári to nejprve bavilo a pak se asi začala bát, že maminka už zůstane na foukací pohon a tak se mě snažila napravit svým často používaným: "Nedělej to."
Poté ukončila nočníkovou seanci, řekla mi, že mě v pokojíčku zavře, namířila na mně výhružně ukazováček a pronesla: "Je to tvoje chyba!" Trošku jí hráli čertíci v očích a evidentně čekala, co já na to. Já nejprve oněměla. Tuto větu nemáme doma v repertoáru a pak mi začalo svítat. Ona mi obvinění přednesla ještě jednou, ale už se smála. "Sárinko, kdo tohle říká?" "Medvídek Nouky." A bylo jasno. Další kreslená postavička, která nám zasahuje do výchovy. Minule Sárinčin slovník obohatila víla Zvonilka, když ji naučila říkat "dej mi pokoj." To Sári pro změnu zkusila zase na tatínka. No, myslela jsem, že se nám zaplevelí slovník až s docházkou do školky, ale pohádkové postavy dělají školce kvalitního předskokana.
Venku nás pošimralo po nosíkách sluníčko a domů jsme si krom hladu přinesly i prima úlovek - šišku, kterou začleníme do našich her na obchod a bude vedle ořechů a kaštanů v akční nabídce.
Celou procházku jsem sledovala trávníky. Nejen, kvůli vykukujícím poupátkům krokusků, ale i kvůli značnému zaminování psími hovínky. Přemýšlela jsem o tématu "exkrementy a lidi" a vyfotila si tuto ceduli. Zákaz venčení psů - jak prosté. Ať si psíci chodí ulevovat na trávník před druhý panelák! V tu chvíli jsem ještě netušila, že kakací historka dostane za pár minut pointu.
Sárince se totiž zachtělo....a tak jednoho pěkného bobana vytvořila přímo na travičku za strom. Zákaz venčení dětí sice nikde nevisel, ale ze slušnosti jsem nadílku sebrala do čisté plenky a zlikvidovala.
Theunka, Theísek a Theoušek s mým šátkem protiangináčkem, který opravdu "žere." Kdykoliv se mi dostane ke krku, vášnivě se zmocní šátku a zahryzne se do jeho okraje, který je lemován drobnými bambulkami. Prostě neodolatelné...
Spaní se nám nepodařilo docílit a tak jsme dlouhé odpoledne zkrátili návštěvou nákupního centra a posezením v naší milé cukrárně-kavárně U Paula. Mají tam barevné dobroty a také mňamózní převrácení kafe (dle reference mojí maminky). Převrácené (ve fr. Renverse) se mu říká proto, protože se podává s mlékem, které je do kafíčka vyklopené. Vím, že jedna či dvě tyto kavárny jsou i v Praze. Takže až se jednou přestěhujeme do luhů českých, budu tam chodit sentimentálně vzpomínat a říkat: to když jsme ještě žili ve Francii...
Dnes se Sári zadařilo a užila si celkem 10 jízd na zvířatech. Na několik rund byla přizvána od rodičů spoluprožívatelů. Na poslední poježděníčko jsme přizvali tohoto chlapečka zase my a oboustranné sympatie byly evidentní.
*
0 komentářů:
Okomentovat