Naše Samsára

V noci se stal zázrak. Takový, ve který jsem doufala a prosila. Ráno za mnou a za Theem přišla Sárinka do postele a já slyšela, že nic neslyším. Prostě nekašlala!

Už několikrát po mně Sári chtěla pustit "ty zvířátka na počítači" a já stále nevěděla o čem mluví. Až dnes mi to nějak záhadně seplo a Sárinka mohla trénovat svoji počítačovou způsobilost na www.hraveuceni.cz. Já v jejím věku ovládala maximálně myš na klíček....

Když něco provádím s Theem, musím se připravit na 2 evetuality: buď se ke mně Sári přidá a dělá to Theovi ve své dětské a živelné verzi taky, nebo chce, abych to dělala i s ní. Třetí možnost neexistuje. Dnes třeba chtěla nakojit (byvší přes rok a půl odstavena) Nenechala jsem se zaskočit a nabídla tepou snídani ze své výrobny. Připojení se nekonalo, protože "to se asi takhle nedělá, když jsem na nočníku mami."

Tady jsem začala houpat Thea na holeni a takto to dopadlo. On mi cucal tepláky a tak i ta druhá pusinka se činila, aby po sobě zanechala mokrý flek. Posilování bylo intenzivní. Jen teď budu mít pravé stehno o krapet namakaňejší. Sárinčiných 5kg navíc oproti Theovi je znát.

Dopoledne přišla babička se spontánním nápadem, že zajedeme do ZOO na Hlubokou. Sári reagovala půvabně: "Jó, ano. Tam se mi bude dobře dýchat do krčíku." Jak řečeno, tak učiněno...A já jsem se konečně dozvěděla, že s Theem na břiše a napucnutou taškou vážím stejně, jako lamo-delfín. Nejsem já rozkošné zviřátko?

Sárinka by na houpačce dokázala zase vyvážit jezevco-klokana. Jen nevím, zda-by se zmiňovaní krasavci  nepoprali o sedátko. Pak si k nám stoupla ještě jedna holčička a její tatínek a v této 5ti hlavé koalici jsme převážili i gorilu, která hrdě symbolizuje vrcholovou dvoustovku.

Největší úspěch měly kozy. Nechaly se drbat, krmit trávou, granulema a čmuchaly ke kamínkům. Sári dřepěla v blátě a stálo nás to hodně kreativity, abychom jí od kamarádek rohatek odtrhly.

Mořské akvárko v místní restauračce stálo taktéž za zkouknutí a opatlání.

Odpoledne jsme se chtěli přidat k průvodu vynášející Moranu z města. Přišli jsme k řece pozdě. Zima už byla upálena. Voda odnesla její torzo a tak jsem pro Sárinku alepoň na symbol přicházejícího jara nazdobila větvičku pentličkama. Theo to prospal a Sári akci pozorovala jedním okem jak tajemný partizán. Nebylo jí asi dobře a posléze ozdobila ona babiččiny kadeře zbytky bramboráčků od oběda...

Tak a i jinak jsme oslavovali jaro. Nakonec mi přišel náš pozdní příchod docela symbolický. Se zimou už se patlat nemáme, jaro si zato užívat můžeme.

Po příchodu domů Sári téměř hned usnula. Tělíčko se rozhodlo, že se bacilů zbaví přiložením do kotle a tak začala pěkně hicovat. Když na mě koukala byla jako porcelánová panenka - skelná očíčka, červené tvářičky....krásná, i když nemocná. Já ale i tak věřím, že horečkou uděláme za prostonanou zimou tečku a teplo nastartuje její imunitu ke zdraví. Věřím a doufám...a očekávám další zázrak...