Naše Samsára

 

Tady máme další sušenkový detail. Myslím, že celá vášeň k tomuto cukroví pochází z místního mateřského centra. Tam je nabízejí ve velké plechové krabici a rituál sezení kolem stolečku s ostatními dětmi a baštění má velkou moc. Z obyčejného piškotu dokáže vykouzlit zprostředkovatele sounáležitosti a pohody.

Když jsem Sári fotila, říkala jsem jí, že je jak skřítek. "Já nejsem skřítek! Já jsem holčička Sárinka," uzemnila mě.

Tuhle momentku jsem si nemohla nechat ujít. (pomalu se přestávám stydět a fotím i tam, kde bych se bývala dříve ostýchala) Naše oblíbená paní pošťačka se svým žlutým souputníkem. Jezdí po městě v tomto obleku v létě, v zimě, v horku, v mrazu.....nechápu to. Trošku jí zavidím její fyzičku. Místo vysedávání v kanceláři je denodenně na čerstvém vzduchu a šlape do pedálů. Tipla bych si, že kdyby se její najeté kilometry po Saint Genis nasčítaly, měla by objetou půlku zeměkoule. (teď to prosím nepřepočítávejte - občas v rámci literárního vyjádření přeháním!)

A teď budu psát mimořádně až pod fotku. Pořádě se na ni zakoukejte a hádejte, co je hlavním motivem.

 

No je to tam. Sice už málo viditelné, ale přece jen nezpochybnitelné. Sárinka dnes přišla ze školičky, alias mateřského centra, s nevšedním úlovkem. V Šenajetce, jak jí počeštěle říkáme (správně se nazýva La Chenaiette), se totiž potkala se stejně starou holčičkou Claire. A co čert nechtěl, Claire si chtěla hrát přímo a právě s tím kočárkem, který si tam vozila Sárinka. Detaily popisovat nebudu. Pro představu celé situace stačí vykreslení závěrečného obrazu, kdy přetahovaní o ošmudlané vozítko skončilo obtiskem výstavního mléčného chrupu Claiřina na Sárinčině ručičce.

Sári to nesla asi sekundu statečně a pak se šla zaslouženě schoulit do mé náruče. Theo si zatím osahal místní výpomocnou sílu Danielle a my jsme se mohly tulit po holčičím. Maminka malé hlodavkyně situaci řešila tak, že naváděla Claire, aby dala Sári na omluvu pusinku a obejmula jí. Ani jsem se nedivila, že se Sárinka láskyplnému nájezdu rivalky vyhýbala a v blízkosti její pusinky se cítila nejistá. No, nakonec to holky zvládly a já se jen modlím, aby Sári tento zajímavý způsob konfrontace nezařadila mezi svoje mocenské taktiky. Doposud jí kousání pro prokázání své převahy napadlo jen jedenkrát - ano, tušíte správně. Theo byl ten vyvolený, nicméně od té doby bylo ticho po pěšině...Snad nám to tak vydrží a zoubky se budou i nadále zakusovat jen do hmoty povahou neživé.