Táhneme na jih - den 25.
22:37 Edit This 0 Comments »Sice né v hejnu migrujících ptáku, ale zato v autě babičky Erni. Odjezd byl kořeněn nevyspalostí obou ratolestí, ale přesun jsme zvládli dobře.
Sárinka po příjezdu objevila svojí novou postýlku. Už nebude za šprdlinama. Tato princeznovská paráda je ohraničená jen z části a tak vůbec je prostě slečnovská. Podle fotky je vidět, že Sári novinku na spaní ocenila, zato Theo nehodlá růžové romantice podlehnout. Hned po dofocení se ostentativně otočil na bok a začal zkoumat, z jakého materiálu ohrádka postýlky je. Krasavic ze zámku si ani nevšiml.
Další předmět k prozkoumání je jednoznačně kolo od kočárku. Theo mu měřil poloměr a pak se mi zdálo, že vyslovil něco, co připomínalo otázku "Jaká je hodnota Ludolphova čísla Pí?" Asi chtěl vypočítat obvod kola a tím odhadnout frekvenci jeho točení při tlačení kočárku rychlostí 5,3km/h. Samozřejmě, že jsem mu to neřekla, protože co by pak dělal ve škole žejo?
A pak se stalo něco vyjímečného a pro mně dechberoucího. Theo se nechal chňapnout prababičkou Ernuš. Ani se nijak zvlášť neohlížel kde jsem, ani nenasadil zkroušený výraz s řevem hodným auta záchranné služby..a já musím říct, že jíst polívku a nemuset odhánět nabírání chtivé ručičky, byl po několika týdnech nebývalý požitek. Prostě prababička vzala Thea za správný konec.
Takhle ta naše radilka v klobouku vysvětlovala paní prodavačce ve zdravé výživě, že když nemají kukuřici (kterou má ráda), že jí musí koupit. A pak jí opravovala, že nemáme platit tísíc korun, ale "osum" - to bychom bývaly s babičkou Erni braly, ale paní prodavačka se nenechala přemluvit.
Den jsme završili uměleckým nakrmením mořské havěti koupacími prstovými barvami.
0 komentářů:
Okomentovat