Domeček - den 20.

22:16 Edit This 0 Comments »
Tak se jmenuje mateřské centrum v místním kostele Matky Terezy na Hájích. Já matka Tereza náhodou jsem a nejen proto jsme se tam dnes vypravili. Sárinka si dopřála svoji okukovací 5ti munutovku a pak se zamilovala na první pohled a láska se v ní utvrdila prvním posezem. Skákací gumová koza je prostě hit!
Sárinka se na ní nejprve chtěla houpat jako na houpacím koníkovi - po 3. pádu dozadu jsem si na kozu drobně přisedla já a provedla jsem instruktáž. Jak jsem si připadala (navíc s Theem navázaným na břiše) není nutno popisovat. Hned v další chvilce se zrodila kozí skákačka a pak několikrát opakovala: "to je moje koza." Pádů bylo ještě nespočet, protože koza měla pomalé nožky a nedokázala vybírat ostré zatáčky.
Pak přišlo na řadu cvičení s říkankami. Na Kolo kolo mlýnský a Já mám koně jsme tak napůl zvládli (já s Theem jsme napodobovali choreografii, já dokonce i zpívala) a Sári s sebou nechala neochotně hýbat. Pak už sběhla z kruhu ven a trošku si hrála, trošku, a spíš po očku, pozorovala. Koza pozorovala též.
Nakonec si vytvořila detašované shromaždiště panenek a zaujatě je zkoumala a svlékala.
Oběd byl dnes po pravdě český. Moje babička udělala knedlíky a tady si je Sárinka nese zabalené, aby jí nevychladly. Svíčková omáčka s alternativními úpravami zůstala jen pro mně a Thea, protože Sári knedlíky nejraději suché. Možná ještě tak namazat je kečupem, ale to se nesmí vyslovit ani nahlas, jinak by se této myšlenky už nevzdala a tím bychom se pro knedlíko-hanu vystavili hrozbě odebrání češství.
Sári si užívala, že jí všichni rozumí a ona rozumí jim a na odchodu se skamarádila s holčičkou Nastěnkou a ta se i přes svůj stud nechala Sárinkou chytnout za ručičku a kus cesty jít takto spolu. Po rozloučení Sári zalitovala, že Nastěnce nedala pusinku, ale není všem dnům konec a holčiček a kluků k políbení potkáme určitě ještě hromadu.
Tady je jedna obědová momentka s knedlíkovou prdelkou a rukou tvůrkyně.
A odpoledne zase šupky dupky do Domečku na pohádku. Nakonec byl i přídavek a i Červená Karkulka udržela Sári přibitou na židličce. Pohádky jí evidentně zaujaly a ještě večer v postýlce si opakovala "Nebylo nebylo" a pak verzi opravila na klasické "Bylo nebylo." Theo byl nadšen též a celé představení tak hlasitě vykládal, že jsem se s ním musela odklidit do druhé místnosti a dokonce jsem si nechala hryzat prst, aby ubral na hlučnosti.
Před spaním nás Sári dala do formy vibračním masírovátkem. I Theo držel a překvapeně se smál. Masérka byla náruživá a vibrační péči dopřála nejen mým zádům, ale i LCD televizi, topení a nábytku.
*

0 komentářů: