Léčíme se - den 29.

23:02 Edit This 0 Comments »
Dopoledne s námi neměl kašel slitování. Sári kašlala v podstatě non stop. V krátkých pauzách stačila předvádět svůj DJský um. Za některé pasáže by se nemusel stydět ani nějaký věhlasný zpěvák deathmetalové kapely - lálálá se mísilo s pištěním a dávivým kašlem...to vše filtrováno reproduktorem plastové hračky, který hlasu přidává na plechové syrovosti, vytvářelo nebývalý kulturní zážitek.
Ovace dostala mladá umělkyně ve stoje. Jen tleskání si musela domyslet, protože ručičky jejího obdivovatele měly co dělat, aby ho udržely ve stabilní poloze.
Theo zkusil performovat sám. Zatím se dostal jen k testování zvukového zařízení. Mikrofon si plete se zmrzlinou a místo zpávání ho líže. Sári mu několikrát dávala příležitost se v lyrických pasážích hlasově přidat, ale on propásl všechny šance. Má se ještě hodně co učit...
Před polednem jsme změnily léčbu - respektive trošku doplnily a přišla dlouho očekávaná úleva. Vyhráno nemáme, ale snad už máme ke zdraví blíž. Po spinkání byla ohlášena návštěva Marušky a Haničky. Když Sári slyšela, že Maruška už má napsané úkoly a je na cestě, rychle přiskočila ke stolečku a začala také psát.úkoly  Ráda bych znala jejich zadání - Sári se na psaní totiž znatelně soustředila a evidentně na papír vtiskávala něco konkrétního.
Holky si hrály s bíloušema. Maruška tvořila, Sári částečně bořila, ale i tak to bylo snad pro obě strany přínosné.
Sárinka si na své osmileté kamarádce pěkně zařádila. Marušce se průprava hopsání  na klíně bude hodit, protože co nevidět se jí narodí bráška Adam a tak bude mít starší sestřička natrénované zásadní kvality pro soužití s miminkem - akce, změna, pohyb...alespoň tak to vyžadují moje děti...už od narození.
Holčičí konvoj na rozlučkovém průvodu k domovu Marušky a Haničky. Sári jela na kočáře a tlačila ji Maruška. Další setkání už máme domluveno a tak se děvčata ještě budou mít příležitost užít.
Den skončil veseleji než jak začal. Sári opět preludovala do mikrofónu - tentokrát z postýlky. Theo ležel vedle ní a s pohledem hudebního kritika přihlížel a já? Já jsem se do rytmu rapu nakrucovala s penízkovou sukničkou kolem boků. Co bych pro pobavení mých zlatíček neudělala. Foťáku došla baterka a tak jste o tuto dokumentaristickou lahůdku kratší.

0 komentářů: