Konečně došel jeden sen a jeden slib svého naplnění. Sári se dnes poprvé vyhoupla (dá-li se tak říci jejímu vysazení) do sedla koně. Byla naprosto suverénní. Žádný zbytečný ostych. Sedla do sedla, jako by to byla přece úplně normální a běžná věc. Před promenádou ještě vyfasovala helmičku. Kdyby si bývala pod ní vzala zimního kulicha, seděla by jí líp.
Nožky měla opřené o třmeny a držela se sedla. Hřebec Tymián je vyhlášený kliďas a tak s ní kroužil po výběhu s rozvahou.
Nejdřív šla vedle Tymiána se Sárinkou i babička Erni, coby pojistka. Sári ji brzy poslala na čekací lavici - že bude jezdit sama. Houpala se do rytmu kroku sudkopytníka a když zjistila, že druhá kobylka se jmenuje Sára, zařídila si sama přesazení na její hřbet. "Tak to na ní budu jezdit já, když se jmenuju Sárinka a ona je Sára. Zastavtééé."
Trenérka Hanka jí přesednutí umožnila a pro jistotu chodila s ní, protože Sára je už trošku živější koník a neměla zkrácené třmeny na nožky rostlé 2 a 3/4 roku.
Tady přišla Sári poděkovat Tymiánovi, že jí vezl.
Tady je velká koníčková inspirátorka Maruška v celé své kráse. Holky si padly do noty a i po telefónu na lince Bechyně-St. Genis spolu vedou zasvěcené rozhovory o koních. Maruška už na nich dokáže i klusat....
Tuhle fotku sem dávám pro vyvážení - i Theo byl totiž s námi, ikdyž na koníky upřímně chrupčil pod bundou.
A toto je nějaká koňská raritka. Prý jeden ze dvou koní tohoto druhu u nás. Nevím, proč zač, ani nač, tak se mě na něj prosím neptejte. Haničce a Sárince se jeho šmírování líbilo.
Večer byl náročný. Sári kašlala a kašlala...už aby to bylo za námi. Pošlete nám prosím uzdravující myšlenku, ať se jí už uleví. Je z toho už moc unavená a přepadlá. Má osudová věta, kterou jsem "nejraději" slýchávala z úst babičky, když jsem na chalupě při baseballové hře pelášila na domovskou metu: "Terezko neběhej!" začíná v mírné modulaci "Sárinko pomalu" otravovat i moje dítě.
0 komentářů:
Okomentovat