Den na draka - den 12.

21:34 Edit This 0 Comments »
Dnes tu bylo tak větrno, že pouštění draků by bylo bývalo tou nej aktivitou. Možná by nás příšerky létací odnesly až někam do tepla - což by při tomto ledovém vichru nebylo vůbec od věci. Sári se rozhodla, že když je den na draka, pustí žilou alespoň mamince. Začalo to hned po probuzení, protože "Když JÁ jsem chtěla spláááchnoůůůůůt" a doprovodila sdělení zmítáním na zemi hodné rozpůlené žížaly. Klasické pevné objetí nepřipadalo v úvahu, protože mi přebývalo jedno dítě, či se mi nedostával minimálně jeden pár rukou. Theo se totiž ve chvílích nudy začíná ošívat a drbat, což je nežádoucí.
Vyřešila jsem situaci s pomocí nosítka a volné ruce mohly zásobovat druhorozeného zábavnými předměty stylu kartáč na vlasy, mastička, odsávačka a podobně. Vzteklina odběhla naštěstí poměrně rychle.
Propustku do vichru děti nedostaly a tak jsme se museli zabavit doma. Tady Sári předvádí rituální zabalení pejska Ňufáčka do svého čuchacího a mazlícího hadříku s hlavou husy, který nese jméno Ňuňuf. Je to náš poklad, který se nedá vyvážit zlatem, platinou ba ani plutoniem. Je tak významným členem naší rodiny, že mu bude náležet alespoň jeden celý blog. Jak je vidno, Theo se snaží Ňuňuf hot dog deformovat a vysloužil si tak striktní poznámku i fyzické usměrnění od starší sestry.
Před pár týdny mi v meditaci prozradil, že chce "normální jídlo!" Tak ho má mít. Obědy jí s námi a žádná miminkovská mixovačka se nekoná. Andělský úsměv si vysloužil kus suché veky. Upadla mu tak 36x (teď nepřeháním) a při každém podání se takto rozzářil. No není ten svět šťastné místo? Párkrát si mňaminu lovil ze země sám - trupem vypadl ze sedátka a visel jím nad zemí v záklonu. Mé mateřské srdce volilo jako první volbu místo fotografování jeho záchranu a tak jste o tuto akční figuru kratší.
Také zde jsou poprvé k detailnímu nahlédnutí naši velcí trápiči dělající z bezzubců zajíčky. Sárinka měla tuhle zajímavý objev: "Maminko, on když pláče. tak ukazuje zoubky" ...má pravdu, ale já si je raději prohlížím takto.
V úterý chodí tatínek místo oběda doma na Zen a u nás platí jiná pravidla. Může se jíst v obyváku a vůbec máme trošku povolnejší režim. Kuchařka bohyně v mé maličkosti připravila quinoové těstoviny s mandlovou omáčkou na zeleninovém základě: cibule, česnek, batáty. Lákavě to nevypadá, ale byla to laskomina, jak říká Sári. Obě malé pusinky se otvíraly pravidelně jako termometr a v talířkách nezbylo téměř nic.
Svačniku si Theo vybral v knihovně, kam jsme se ve větrném počasí na žádost nadšené čtenářky vypravili. Takto to vypadá, když se malý saveček snaží naplnit bříško a ochmatat objektiv naráz.
Já jsem si dnes připsala několik bodů za střelbu na cíl. Připravovala jsem Sárince jídlo a Thea měla na levém boku. On si ublinknul a vletělo to přímo do dřezu, odkud se blinkanec luxusně odstraňuje. Další várka se odrazila od jeho botičky a rozplácla se na sporáku, což je stále ještě velmi dobře udržitelný povrch. Do třetice všeho dobrého se nám v těsné spolupráci podařilo označkovat gymnastický míč a koberec zůstal netknutý. Až poslední dnešní nadílku jsem schytala já po cestě z knihovny a pěkně mě zahřála u pupíku.
Kruhy v obilí tu nemáme. Zato se nám objevuje kruh šošolkový na Theově hlavičce. Rotuje ve směru zemské osy a tak je vše, jak má být.
Večerní mrcasení v posteli u maminky. Sári má spojovací období. Zatím nestmeluje národy, ale připíná k sobě jednotlivé části rodiny. Nejdprve chtěla klipsnu přidělat Theovi na prstíky, ale nechala se přemluvit na tepláky. Vysílání "fialové ponožky - modrá nohavice" má taktéž něco do sebe.
*

0 komentářů: