Sluníčko - den16.

22:46 Edit This 0 Comments »
Dnešek nám dopřál koupel ve slunečních paprscích. Už bylo na čase, už to bylo třeba a už to bylo moc příjemné. Porce navíc vitamínu D měla zvláštní dopad na naše prožívání. Sárinka se na hřišti klouzala o 106 a pak ukázala na mně a řekla: "Teď je řada na tobě." Tak jsem se taky sklouzla. Styl chrobák se mi osvědčil, protože jsem nikde nedrhla a zároveň klouzačku neleštila svoji čerstvě vypranou bundou. Ona je tedy ve slušném stavu (klouzačka), protože ji pravidelně opečovávám svým občanským průkazem - když je mokrá po dešti, občanka kapky docela spolehlivě ostěračuje. Jsem ráda, že ji mám (občanku)!
Občasné pozdravy od ptačích kamarádů omývám hygienickými ubrousky, takže klouzačka získává krom čistoty i heřmánkovou vůni.
...a pak byla řada na babičce. I ta výzvu přijala. Jen tatínek odolal a neodolatelné přemlouvání odpinkával jak Andre Agassi servis.
Zvon nám odbimbal pravé poledne a my se vydali do čínské restaurace na oběd. Sári si v autě vzala Danielovu čepici. Pak ji odhodila s tím, "teď jí nepotřebuju, ale vezmu si jí, až půjdeme ven. To je dobrý nápad." Tuto poslední větu slýcháme několikrát denně a není divu, protože v naší rodině se dobré nápady jen hemží a občas se i nekontrolovatelně množí.
V restauračce nám udělali radost. Místo obvyklého objednávání z menu, kde jsme měli na výběr ze 2 příloh (rýže a nudle) a jedněch zeleninových závitků na nás čekal bufet - sněz co můžeš. My jsme většinu z důvodu přítomnosti pokrájených zvířátek nemohli, ale i tak nám zůstal slušný výběr. Pečené brambory mňam, závitky mňam mňam, sushi s mangem mňamííííí a nakladané litchi hmmmm dobrotka. Já jsem své tělo nevědomky doplnila i o vegetariány těžce dosptupný vitamín B12 a spořádala jsem jednu placičku s kuřecím masem....no jo. Cítit tam nebylo a dušuji se, že cedulka, že tam je kuřátko, u tácu ve chvíli výběru nebyla. Ale co už....
Sári ochutnávala tu to, tu ono a Theo ochutnával maminku. Nejprve se připojil na místě pro miminka obvyklém a pak zkusil výčnělek o poschodí výš.
Kousat nás do nosu ho převelice baví a už když je hryznutí na dosah, vydává posměšné "hehe."
Po obědě jsme si všichni schrupli. Všichni! Fakt všichni. Podařilo se neuvěřitelně sladit 5 bioritmů a na chvíli zavládlo třeskuté ticho.
Podvečerní shopping nám zase rozproudil krev v žilách. Tedy alespoň mně, protože jsem objevila pár neodolatelných a potřebných kousků do přeplněné skříně a dámy Sarah a Erni si alepoň mohly doladit dostihovou garderobu.
"Néé, já ho pohlídám." To ještě šlo. Předtím ho chtěla houpat v autosedačce tak, jak jsem to dělala já - rozkročit nohy, vzít do rukou a pěkně ho nechat prolítnout nahoru a dolu mezi nohama. Moc jí to nešlo, tak alespoň pomáhala mě tak, že se na autosedačku věšela a kinklala s ní. Nehoupala jsem tedy jen Theových 8kg, ale i Sárinčinu nápomocnou bytost.
Zde je skromná taška vyplněná biopotravinami. Nezdá se to, ale těch pár pytlíků a krabiček nám schlamstlo 100 euro...jako každý týden a já se pokaždé divím, jak je to možné, když děláme jen malý nákup.
Večer se nesl v rytmu břišních tanců. Sárinka se oděla do své penízkové sukýnky a vykrucovala se do maximálních otáček. V průběhu tance zvyšovala obtížnost jednotlivých figur a pak si vymohla asistenci další osoby, která s ní prováděla akrobatické pozice na přání. Samostatný vis hlavou dolu jí nestačil a chtěla do sestavy zapojit i brášku. Ten se přidal s nadšením a my jsme raději zatáhly závěsy, aby na nás nepřišlo udání za týrání dětí.
*

0 komentářů: