Naše Samsára

Den začal slibně. Sári se dozvěděla, že na ní bude čekat překvapení. Pochopila, že příjemné a loudila prozrazení. Mlčeli jsme jak hroby a ani "Maminko, já ti řeknu všechno a ty mi to neřekneš" se mnou nehnulo. Venku se k nám přidal Erik a tak Sári na překvapení zapomněla a vyloženě si užívala Erikovu pozornost. Kupodivu jí neignoroval, neodcházel, ale přistoupil na hru na honěnou, schovával se se Sári pod klouzačkou a rezervoval jí vedle sebe místo - vyšťuchoval Estelle, že to je "Sájinkovo."

Thea Erik zasvětil do umění opravovaání čehokoliv kouzelnou mocí kladiva a hrabiček.

Pak se pokračovalo v hraní ještě u nás a SáriErik se točili v Ikea vajíčku jak jedno tělo. A před odchodem se oba shodli, že Erik bude mít v březnu brášku. Tak se necháme podat...

Odpoledne Sári pokračovala v navazování společenských vazeb. Estelle měla s sebou kamarádku Cynthiu. Ta nejprve obletovala Sári a dělala vše co ona. Tedy s tím rozdílem, že jí nikdo nevysvětlil, co se z rozlousknutého oříšku jí a Cynthia dobrých pár minut drtila mezi zuby skořápku od lískáče, než to zbystřil její tatínek.

Estelle se jim snažila šéfovat a udávat pravidla hry. Křičela "červená" a čekala, že se holky dle  zákona silnice zastavěj a nebudou lítat kolem pískoviště jak komety. To neklaplo a tak je posadila do písku, připoutala imaginárníma pásama a nakázala poslušnost a nehybnost. Ona, jako řidička, se hýbat mohla.

Holky to přišly okouknout a posléze i okusit. A v tu chvíli se něco zvrtlo - začaly Sárinku odstrkovat, vyhazovat, a Cynthia i klackem šťouchat. Bylo mi jí hrozně líto. Nejdřív se ohrazovala česky, pak zkoušela "Mami řekni jim" (to já jsem říkala i tak, ale asi ne dostatečně důrazně a mé přelákávání Sárinky na jiné stromy nezabíralo) a pak vyjádřila svoje pocity postojem těla a výrazem. Bylo v tom něco velice symbolického a také ta situace velice hrála na moje city. Neschopnost se vyjádřit jazykem ostatních, i když v mateřštine okecá co může, to je velká škola. I pro maminky...

Vlezla si na vedlejší větev a vysílala na holky svůj názor na jejich chování. Nezabralo to a tam přišly na řadu slzičky. A mě se chtělo skoro taky. Bezmoc je mrcha.

Když už jsem začala zmínkou o překvápku, musím napsat jeho rozuzlení. Po večeři u nás někdo zazvonil. Se Sári jsme seběhly dolů a tam za dvěřma čekala babička Erni a strejda Romča. Sári z rozpaků a radosti nevěděla co by a tak začala hbitě komentovat, co se děje u sousedů. Byla ráda, že měla pravdu. Od rána totiž tvrdila že "to musí být nějaký člověk," to překvápko. Když člověka vynásobíme 2x, trefila se přesně.

Já jsem měla noční převalování beze spánku a přemítání, kam se vrtnem a za kolik...respektive co naše kapsa ještě unese. A další převalování mi způsobilo strachování, co si ta moje holka zítra ve školce počne.