Naše Samsára

Ráno se Sárinka vzbudila sama v 7 hodin, jak jsme se odmluvily večer. Takže vnitřní budík jí funguvoal perfektně, jen ta ochota jít do školky byla zamrzlá. Motivovala jsem ji vším možným a povedlo se mi ji tam celkem v klidu odvést. Promluvila jsme s paní učitelkou a pochopila jsem důvod včerejšího spiknutí. Ve třídě mají 4 stoly a nad každým visí cedule s fotkami a jmény dětí, které k němu ten daný den patří. To Sári nepochopila a chtěla si hrát s modelínou u jiného stolku. To jí bylo zakázáno. Taktéž kreslení u dalšího a tak z toho vyvodila, že nic nesměla, protože aktivita ve svém týmu ji zřejmě netáhla. Vysvětlily jsme si to, ona nakrabovala, a říkala, že tam nechce být, ale pak se celkem snadno nechala zlákat na nalepování a já potichu a se stáhnutým žaludkem odkráčela.

Doma jsem byla jak lvice v kleci a ani jsem nemohla vařit, jak jsme na ni stále myslela. Theo se mě snažil obveselit a i se mu to dařilo. Za nejpovedenější považuji jeho tančící kreaci na dětských varhanech. Povedlo se mu zapnout demo píseň. Radostí zavýskl a začal pérovat v kolenou. Nebylo to ono a tak mrskl varhany na zem a stoupnul si na ně. Tanec na tomto plastovém a vyhrávajícícm koberečku mu vykouzlil samolibý úsměv. Mně taktéž a zároveň ve mně rostla úcta k této technické hračce, když jsem spozorovala, jak jsou otvory kolem tlačítek zaslintány do jedné slinto-hladiny. Že nedošlo ke zkratu je zázrak.

Celé dopoledne jsem čekala, jestli zavoní telefon, že si mám přijít vyzvednout mojí ubulenku a nestalo se tak. Převzala jsem ji sice s kraličíma očkama, ale docela usměvavou a pí. uč. říkala, že to bylo středně blbý. To znamená, že to bylo zároveň i středně dobrý. Takže posun tam je. Na otázku "Tak co jsi dělala ve školce?" Sári odpovídala pravdivě "plakala." Při snaze o detailnější vyjádření pomocí podprahové věty "A pak?" jsme si vysloužila odpověď "a pak taky."

Paní učitelka mi v pár větách nastínila, že Sári nechce spolupracovat a že by byla nejraději, kdyby všichni dělali to, co ona chce. To z domova dobře známe. Já to tušila, že se Sárinka jednou dozví, že svět se nečeká na její pokyny a normálně si jede to svoje otáčení kolem osy, aniž by to ona mohla řídit. Netráví se jí to snadno, ale zase se jí táák moc uleví až zjistí, že nemusí mít vše pod kontrolou a třeba si může....jen tak hrát? Jsem ráda že vím, na čem máme zapracovat a tý "mojí" moudrý přemoudrý kotrmelíně věřím, že to dobře zvládne. A já s ní.

Po spinkání přijela babička Erni. A to se zase  tááákhle ulevilo mě a děti na ní naskákaly jak mouchy na mucholapku.

Z balkónu jsme domluvily setkání s rodinkou Rebeky a Tiziany a šli jsme s nima krmit kozy. To bylo pozdvižení.

Theo se prvně dopracoval k Sárinčině motorce a můžu kontatovat, že najel svých prvních letních 60 decimetrů.

Thea víc zajímala klec než chlupatice, ale to jsem byla i ráda. Chovacích rukou bylo i tak přespočet.

Sári se do živého živočicha zamilovala a chce ho taky. Štěnátko by asi raději, ale o to zase nestojí rodiče. Tedy my nestojíme ani o indické prase - tak se morče nazývá ve fr, ale jeho budoucí participace v naší rodině je pro mně snáze představitelná. Vezmeme to po pořádku. Nejdřív bydlení a pak až až až někdy úvahy o rozšíření stavů.