Naše Samsára

Jako že by dneska bylo nějak výrazně líp, to říct nemůžu. Ani po fyzické stránce, ani po psychické. Sári pořád sípe a hodně se zadýchává a to mi už nepřipadá v pořádku. A co se týká nálady..tak to je výživný. Po dopoledni, kdy jsem imrvére řešila její kňučící stavy, či její "mazlení" Thea jsem si při obědě musela vzteky zadupat. Kometovala jsem to "teda ale už mě to vzteká" a Sári na to: "Maminko, můžeš se vztekat, můžeš." Není nad to se vyvztekat pod dohledem a po svolení tříletého dítěte. Ono už se mi teda nechtělo, protože mě rozesmála.

Tady je Theo s jedním z celé řady mazlících hadrů. On si ňufá cokoliv, co je hebké a jemné a tento sárong si obzvlášť oblíbil. Jen Sári ho zrovna taky potřebovalááá. A hned tééééď. Sebrala ho Theovi a když jsme mu vyndala jiný (hezčí - růžový s rybičkama), tak zase tenhle chtěla přece onáááá. Theo ho rád vyměnil a Sári se svlíkla, že bude chodit jen v něm. To jsem v našem chladném bytě nedopustila a měli jsme z toho další pěknou příhodu s mrskáním na zemi. Pak při obědě nechtěla jíst, Theo vyzvracel, co jsem do něj vpravila, ona slézala ze židličky a lomcovala s bráškou, nemohla vylézt zpátky do sedátka, protože na stupátku "je bordelec" - který tam sama před chvílí naházela z talíře ..a ve finále zakašlala a pozvracela se taky. Mezitím Theo neustále vykřikoval "ňááá" a chtěl podat vše jiné, jen ne svůj oběd a nejraději by vystříkával obsah lahvičky s vodou na stůl a pak v tom plácal rukama, čemuž jsem k jeho nelibosti a značné hlasitosti zabraňovala. Mezitím jsem minimálně 5x vytírala zem pod dětma, páč Sári pořád slézala a šlapala v tom a když Theo ucítil má shrbená záda pod nožičkami, jak jsem šůrovala pod stolem, začal si na mě stoupat a snažil se uvysoukat ze sedátka atd.... až jsem si i já potřebovala ulevit. Teď mi to připadá docela humorné.

Po spaní jsme šli na chvíli na zahradu, kde jsme pokračovali ve sbírání zážitků. Sári spadla ze stromu (z 30 cm) na obličej a odřela si čelo a kousek pod okem. Když se mi podařilo ji uklidnit, spadla znovu a Theo mě do toho celou poblinkal. Ano, čerstvý vzduch nám dělá dobře...

V podvečer jsme jeli doplnit zásoby do BIO Satoriz. Tam se nám kupodivu nepodařilo performovat žádné vystoupení, pokud se nepočítá Theovo unikání dvěřma na fotobuňku a následné pojídání kamínků z ulice.

Na závěr kuliňářská inspirace: Sárinka mi vařila polívku. Do kastrůlku dala "mango, mangold, robi plátky, vajíčko a maso." O mase teď tu a tam mluví. Tak jsem se jí zeptala, jestli by ho chtěla ochutnat. "Jo, a opravdický! Šneky ne."

A pár dní starý autentický zápisek z života kuchažky S: "Važím dobrotu.To bude mňam mňam dobrý. Fenomenální. Bude to vajíčko smíchaný s kašičkou. Párky tam dávat nebudu. Vezmu si tuhle malou važičku.Už je to umíchaný a teď to můžeš papat. Ale je to ještě syrový. Musím to obracet. Hmmm, dobrota. Já vám nandám na talížek jo? Bude piknik! Dám vám ubrus. Tady máte ubrus na utžení kolen. Tenhle ubrus je pro tebe. Stáhni kolena. (a dává mi na jedno koleno malé prostírání), (mručí na Thea, protože nespolupracuje). Kde to je? Je tady pánvice. A tady mám sýrovou náplast. Nalepuje se na nohy, když je bebíno. Máš? (hledám na nohách a nacházím malý stroupek). Tak shrň kolena. Tady máš malý bebíno. Jsou kžížkový. Bylo to fakt vynikající. (utírá mi nohu a já se směju). Něco ti tam ukáplo?" ...neukáplo a jaksi mi hlava nebere, proč dochází k prolínání temat kolen, nohou a stolování a jídla...možná až budu moudřejší, pochopím...i proto to sem píšu.