Naše Samsára

Tak ty dva nám seslalo samo nebe. Mluvím o chlupatých členech naší domácnosti. (opravdu o chlupatých - ne o vousatých a těch s neoholenejma nohama). Celý den řešíme, kdo bude mít Čičinu a kde je Džok, popřípadě co bude které zvíře žrát a kdo ho v té chvíli bude držet. Džok se vyprofiloval jako pojídač medvědů a dinosaurů. To nevadí, protože těch máme doma hned celou sadu, takže o hladu nebude. Co je horší, že při navázání mu přebývá ocas a nedá se šátek nasoukat tak, jak má být - mezi nošence a nosnici. A navíc se ukrutně vyklání a dělá psí kusy.
Čičina Sárinku hodně zajímá a tak hledá momenty, kdy ji Theo upustí a tvrdí, že tímto dal najevo, že už si s ní nehraje. "Maminko, když já mám taky moc ráda kočičky."

Sárinčino sípání se mi už nelíbilo a tak jsme se vydali za paní doktorkou. V plné sestavě - tudíž 8 členů o 20 nohách. Při čekání na tatínka jsem se stala ochranitelkou dvojky Dž+Či, protože "podrž je, abych měla volné ruce." Hmm, to se mám, že můžu nosit krom přeplněné tašky, foťáku a Thea utíkajícího do vozovky i zvířata.

 Po cestě autem dostal tatínek sprďana, když Sárince cosi důležitého vysvětloval. "Tati, nenavyšuj mi nějakej další názor, protože JÁ dávám SOBĚ názor." Sári, to jsem si všimli a je prima že víš, co od života chceš. Od nás chtěla včera koupit cereálie ve tvaru kuliček a na tatínkovo vysvětlení, proč je nekoupíme - "protože jsou moc barevný" (= plný éček) - pohotově odpověděla. "Ale to mi vůbec nevadí."

U paní doktorky jsme zjistili, že zápal plic byl virového původu...a Džok se nám postaral o legraci. Paní doktorka se při poslechu plic Sárinky ptala, jak se pejsek jmenuje. Měla v uších stetoskop a tak není divu, že přeslechla. Pak při vážení Sári informovala "no tak vážíš 14,5 kg i s Čoklem." Jsem se odma málem počůrala smíchy, když jsem si představila, že bychom takto pojmenovali pejska pro tříletou holčičku.