Naše Samsára

Noc pro mně byla zajímavou zkušeností. Přebíhala jsem mezi jednou a druhou postýlkou, přikrývala obě tělíčka, jedno dávala čůrat, poslouchala jak kašle, druhé napojovala nápoji a občas jsem i zavřela jedno až dvě oči.

Sárinka radostně odběhla do třídy si hrát a já s klidem v duši odešla nafotit seznam spolužáků, ať vím, o jakých jménech doma bude vyprávět. Theo doma krmil Čičinu medvědem - medvědožerství asi chytila od Džoka. Dával jí malého plyšového brumlu k tlamičce, říkal Mňam mňam a mlaskal za ní pusinkou.

Jaké bylo moje překvapení, když na mě z šatničky volal uplakaný hlásek Maminkóó. Paní učitelka mi předala napuchlou, sesypanou holčičku držící pytlíček s počůranýma kalohotkama s tím, že proplakala celé dopoledne. Sári mi hned hlásila, že jí paní učitelka nenechala kreslit, ani modelovat a vůbec si nemohla hrát. Tak jsem vysvětlovala paní Dominique, že Sári chtěla nakreslit babičce obrázek a když se jí to nepodařilo uskutečnit, asi jí to sebralo. Ale Sári si prý podupávala nožkou a na nic nereagovala. No jo....víc jsem se bohužel nedozvěděla. Teda od dospělého zdroje ne. Ten malý, dětský a utrápený mi vyprávěl, že jí paní učitelka říkala NO a jak nic nemohla. Bývalo by se zdálo, že Dominique je maskovaná teroristka. Postupem času jsem získávala další střípky - jako třeba učila Thea, jak se fr. řeknou oči (lepila je ve školce nějakému medvídkovi), pak něco tvořila štětcem, s paní učitelkou byla sama v šatničce a ta jí tam něco povídala (jen tedy bez Sárinčiny znalosti jazyka vyšla snaha pí. učitelky zřejmě naprázdno) ... takže ono to tak úplně hrozné nebylo. Jen aby to tak zase zítra nebylo....Povídaly jsme a musíme se nechat překvapit, co přinese den zítřejší.

Po spinkání jsme upekly koláč. Sári mi míchala těsto a jak jí to nešlo, poslepovala si pěkně funkční úlevovou nadávku "ježiš šmarjá kopyto" (to kopyto patří do "mordijé kopyto," což vůbec nechápu, odkud máme) 

Špaldový koláč v našem podání je dle Sári "fenomenální." Když jsme ho posílali na výlet hltanem, ozval se zvonek. Česká rodinka, nedávno přistěhovaná z Lucemburska, přišla na návštěvu. Koláč chutnal všem, hračky lítaly na všechny strany a tak jsme se raději uchýlili na zahradu.

Rebeka měla skákací gumu a já - stará přebornice ve skákání a šampionka Jižního města - jsem dostala funkci trenérky. Rebeka s Tiziánou pilovaly techniku, Sári se do gumy zamotávala a kluci Theo s Jonášem tvořily nahodile destruktivní a nekontrolovatelné elementy.

Bylo to prostě prima. Sári úplně ožila a lítala po "své" zahradě a předváděla její kouzla. Nejvíc radosti způsbily osedlatelné a snadno zdolávatelné stromy. Jeden v jednu chvíli nesl 4 děti naráz. A přežil. To já bych nedala....