Naše Samsára

Den nám nějak utekl. Já jsem skoro celé dopoledne prospala. Fakt. Normálně v leže, v posteli, pod peřinou. Tak, jak to lidi občas dělaj...a že jsem z toho spaní byla pěkně unavená.

Po O jsme zkontrolovali hřiště. Theo navázal zírající kontakt s panem pejskařek a když ten po něm chtěl, ať mu dá ručičku, tak Theo odpověděl sebevědomé "Ne."

Vedlejší hřiště se nám už několikrát osvědčilo. Theo přebírá, třídí a do děr umísťuje kamínky a Sári pokouší svoji zdatnost na prolézačkách pro puberťáky.
Vidíte ty mokré mapy na Theově šátku, co má kolek krku jo? Šátek je tatínkův kapesník a bez něj ani ránu. Za den nenechá nitku neproslintanou na jednom až dvou kouscích. No jo. 12 zubů už je usazeno na světle bóžím a zbylých 8 nám posílá slintavé signály.

A tady je škatulata hejbejte se u nás před domem. Žádné dítě nesedí, nebo se nedotýká vlastního vozítka.