Naše Samsára

Dopoledne začalo slibně. Ležela jsem na zemi a obě děti se po mně válely. Začal Theo a Sári mu nemohla nechat maminku na pospas...a při tom válení se mi vyhrnulo tričko na břiše a Sárinku tato oblast zaujala. Jezdila mi prstíkama po mém okrasném tukovém prstenci a povídala. "Co to máš na břiše za kulatiny? Co to má jako znamenat, ty kulatiny? Na co to je?" Odpovědi se přes můj smích nedočkala. Proč ty kulatiny mám vím přesně. I vím, jak se jich zbavit, jen ten skutek někam utek. Ode dneška nebudu říkat špeky, ale kulatiny. To mi zní.

Theo se chystal na předobědový odpočinek a Sári s ním laškovala přes postýlku a pak mi pomáhala s uspáváním. Začala zpívat ukolébavku. "Spinkej ty malý.." automaticky jsem očekávala pokračování "chlapečku," ale to by nebyla Sári, aby nevymyslela nějaký zlepšovák. Plná verze zněla takto. "Spinkej ty malý prďolo." I přes milý přednes to nefungovalo.

Po spinkání jsme jeli do nedalekého lesíka s jezírkem opékat špekáčky. (v tomto případě vyjímečně používám slovo špek, protože slovo kulatiny by nemuselo být správně pochopeno)

Moji chlapíci předvádějí vege verzi špekáčků - jablečná šlupka plněná jablečnou dužninou.

Ač Sári prorokovala, že se bude ohníčku bát, užila si výlet maximálně a dokonce zasvětila o půl roku mladšího kamaráda Šimona do tajů nealko piva a bio brambůrek. Zřídili si na zemi opodál detašované sídliště a požívali spolu.