Naše Samsára

Školka se dnes zase osvědčila. Sári ráno metelila do třídy a málem by mi zapomněla dát pusu, kdybych se nepřipomněla. Paní učitelka nás pozdravila a Sárinka 2x a pěkně nahlas odvětila "bonjour," protože se zdálo, že první pozdrav nedocestoval k adresátovi.

S Theem jsem v období jednodítětovém zajela k paní doktorce na kontrolu. Není to snadné vyšetřovat ročního chlapečka, který paní doktorce odstrkuje ruce se stetoskopem a přesvědčivě u toho opakuje "Nech-ci." Mudr Vleková se nedala a hádala se s mladým mužem při otevírání jeho pusinky při kontrole zubů "Ale já chcu." Vyhrála a Theo je přeměřen, převážen, poslechnut a dokonce dostal i své první pigárko a ocenění, že opakuje nějak brzy. Jenže my víme, že on neopakuje, anóbrž mluví. Vždyť na to m není nic divného. A když nemluví, tak ukáže. Tuhle přišel za Danim, ukázal na něj znak na koupání a odkráčel do koupelny. Sám se zatím nesvleče a nevykoupe, nicméňe co není dnes, může být zítra.

Tatínek přišel překvapivě dřív z práce a jeli jsme k prameni řeky Allondon na výlet. Sári chtěla s sebou přibalit i žlutého melouna, ale pak si to rozmyslela. Nějak se jí nezdál. "Já se obávám, že splesnil," říkala. Nesplesnivěl, ale přesvědčovala jsem jí, že na výletě nebude prostor ho jíst. A ona zas tu svou "ale bude. Je tam pohoda."

A měla pravdu. Pohoda byla a i díky Zuzce, která jela s námi. Nechávala se osedlávat, podle Sáričiných instrukcí běhala a skákala. A to potěší téměř každého dobrého člověka, když ostatní skáčou na přání.

 A zde máme místo pro focení jako stvořené. Modelky si protáhnou své vysportovní nožky při přeskoku z kamenu na kámen a pak můžou vyzkoušet tisíc variací ve stylu chlupaté klouzavé zelená balvany a já.

Thea to neodolatelně táhlo k vodě a takhle se vykrucoval jak vrtule vrtulníku, když jsem ho chtěla vzít na koníka, že už půjdeme domů.