Zase radost - den 202.

0:19 Edit This 0 Comments »
Vyspali jsme se do nového dne a starou náladu jsme nechali minulosti. Bojový úkol - donést fakturu na elektriku na poštu - nám udělal dobře. Sári jela snad po roce na tříkolce. A nejela sama. Na záda si nechala navázat Huga v negližé. Chudák. Celou cestu byl šimrán vlasama do obličeje, ale ani necek, protože bylo jasné, že by mohl jít zas do necek a měl by po výletu.
Takhle zamazaná mají skla na místní radnici. Světlý pruh v mé hlavě není kontaktující paprsek od UFO, ale mezera mezi žaluzijemi. Takto se nenápadně šmírují státní úředníci.
Když Theo dopo spí, míváme se Sári dámskou jízdu se čtením a tvořením. Odběhla jsem do kuchyni pro pití a mezitím Sárinka vyhňácala dokonalého pejska. Až se mi nechtělo věřit, že jí nikdo nepomáhal. Nebo pomáhal? Přiznejte se! Irský setr jak vyšitý.
Theo úžasně mluví. Slov už říká mnoho a mezi jeho nejlepší patří "ježiši" (zdravím babičku Haňu, která mu byla příkladem). Na mě vola "mamííí" a na tatínka "Danýýý." Na Sári někdy "Sáí" a někdo "Játi." Nevím, jestli to druhé je jen zkomolenina prvního, nebo to je začátek věty "Já ti to jednou všechno oplatím."

0 komentářů: