Naše Samsára

Helejte, napsala jsem docela dlouhé a rádoby vtipné příspěvky a nějak se to tu zaseklo a můj text mi sežral blogerský skřet. A já se v klidu maceruju ve vonné lázni a pak takové překvapení. Takže už mě to teď podruhé moc neba...budu stručná.

Noc byla klidnější, zdravější..prostě Theo zabojoval a rozhodl se virům postavit čelem....výstižnější je asi vyjádření, že je poslal do...

Ráno začalo muzicírováním. Theo měl dobrý grif a jemně vytrhával struny beckhandem i forehandem. Pak naslintal na hmatník, tělo a i do rezonančního otvoru, aby dílo dokončil nasednutím na nástroj jako na divokého býka. Struny měl mezi nožkama a takto preludoval (ručičkama!). Jízdu zakončil curlingovým tréninkem a s kytarou na zemi objel půl obýváku. Že nemá kultivované dřevo nalomený krk je záhadou.

Sári si mezitím vychutnávala literární skvosty starší než půl století, což jim neubírá na půvabu. Jen slůvka jako třeba náčrtník musela babička vysvětlit a Sári se probírala hromadou knih z krabice ze sklepa s velkým zápalem. Naštěstí ne až tak velikým, aby tyto poklady vzplály.

 Theo dostal od babičky Hani přezdívku demoliční četa - on rád prozkoumává, rozebírá, otevírá, vysypává, rozlévá, rozmačkává a rozmazává. A tak se snažil si trošku vylepšit reputaci. Utřel prach v části bytu a dokonce vysmejčil i pod postelí. Má asi dobrý uklízecí vzor...

 Sári nadšená z focení. Přestalo pršet a tak jsme se chopili příležitosti nechat vyvětrat nevyřáděnou zvířenu.

Tady jsme zaplaveni vodopádem barev, které mě uchvátily. Prý Parthenocissus quinquefolia L., tedy přísavník pětilistý či pětičetný. Chci ho na zahradu, ale zkušenosti praví, že šíleně, ale šíleně přitahuje včely...tak to ještě zvážím. Po pravdě, zatím nám žádný kus naší planety nepatří a tak moje plány jsou zatím ve fázi snění a objednávek do vesmíru.

Jestli to teď blogspot zase nepustí do éteru, tak další verzi už nepíšu. A dup nožičkou.