Naše Samsára

Nějak mi to tu blbne a nejdou mi nahrát fotky. Jen ta jedna...rozmazaná prošla.Theo se chopil vysavače a bylo takřka nemožné ho od něj oddělit. Nesměla jsem ho ani vypnout, tak si chudák vybil baterky. Theo posílen fyzickou prací a svěží čistotou domova se jal léčit sestřičku a klepal (mlátil?) jí přístrojem na koukání do ucha na hlavu. (plastovým z doktorské sady a fakt nevim, jak se tomu orejfónu říká).

A ta naša děvčica se rozhodla, že fakt bude nemocná a "už nikdy nepůjde do školky." Kašlala nonstop a už se mi to nelíbí. Její taktika funguje. Do školky jí nepoženu, ale sama je z toho nešťastná a už kašlat nechce. A navíc nemožnost se proběhnout venku a odreagovat se (děti i maminka) dělá z její nemoci lekci přežití námořníků v ponorce při ponorce.
Když už jsme u té školky, přidám její pasovou fotografii, pořízenou v kuchyni na stole, kterou bude mít nalepenou na dokumentech ve školce a u svého věšáčku.
Jako výraz nic moc, ale vzhledem k tomu, že Sári pojala focení jako opravdové focení  modelky, začala tak pózovat, že jen na pár fotkách se Danimu podařilo ji zachytit bez rukou ve vlasech, na obličeji, vyplazeného jazyka...tudíž na ofciální prezentaci nebylo z čeho vybírat.