Naše Samsára

Noc na dnešek byla výživná. Theo kašlal a nebylo mu dobře. Budil se snad každou čtvrthodinku a mně už bylo jasné, že se opičí po sestřičce a pořídil si podobné domácí, tělesné zviřátko. Dopoledne jsem prosila mámu o dřívější příchod domů a šupajdili jsme k paní doktorce. Poslech čistý nebyl, takže dostal taky naordinován Ventolin. Moc ho ale dýchat nechce. Když se víc hýbe, pokašlává, zrychleně dýchá a sípe. Haňa ho pěkně zklidnila - použila zaručenou metodu, na nás ozkoušenou - položila ho na polštář na klín, houpala a zpívala. Dokázal si babičkovský koncert užívat celou hodinku a prosil o přídavky znakováním slova ještě a říkáním "lá lá."

Odpoledne jsme se vydali na farmářské tržiště na Hájích a Theo si konečně na maminčině břiše pořádně schrupnul...bez kašle, sípání, zato s lehkostí a důvěrou.

Tato momentka zachycuje Sárinku, která v půl 10 přišla z postýlky, že má hlad."Tady vzádu né," a mačkala si bedra, "ale tady mám místo," ukazovala na žaludek. Zblajzla půlku celozrnného rohlíku. Nejprve po nás chtěla bílej řízek z ledničky, kterej můžou jíst děti s  vyčištěnejma zoubkama. Obě s Haňou jsme byly vedle jak ta jedle a tak jsme pátraly dál a ptaly jsme se, kdy jsme ho už jedly. Odpověď nás moc nenasměrovala, protože fakt nevím, co za bílou specialitku jsme pojídaly někdy "v půl pátý. Nebo v půl čtvrtý."

K večeru Theovi trošku stoupla teplota a já věřím, prosím a vysílám...ať tu nemoc dobře zpracuje...