Naše Samsára

Ráno se balilo a babička Erni s Romčou se vydali na cestu. Sári ještě dostala průpravu levitace. "Ták Sárinko, takhle se pěkně vznes, narovnej křidýlka. Já tě pustím a dál už budeš lítat sama."

První stěhovací vlna - respektive Romča si dopoledne zahrál Tetris s nezapadávajícíma kostičkama a uspěl. Ještě tak 32 naplněných aut a budeme přestehovaní! Ufff, dá se to vůbec zvládnout, nabalit 5 let života a rození dětí do krabic?

Poté jsme zajeli na bleší trh a tentokrát byl enormní. Podařilo se mi sehnat co jsem si předsevzala - dětem zimní nepromokavé kombinézy a Theovi pár zimních kousků a kupodivu jsme domů nepřivesli nic nepotřebného a neplánovaného. Vlastně jen knížky Asterixe a Obelixe, ve kterých Sári ležela každou volnou chvíli a ani nemohla skrze čtení po O usnout. Jsem zvědavá, jak budeme příběhy okecávat a vysvětlovat - je tam nějak moc hořících lodí, přivázaných zajatců a lidských kostí...tatínek bude muset zapojit kreativitu, když tuhle literaturu vybral.

Po spaní jsme měli ping pong párty u Sonii, kde byla i banda dětí a Sári to pak shrnula jednou větou "To jsme ale žádily." Ještě jedna věta mi utkvěla v paměti. V dětském stanu byla vosa a Sári mě nabádala ať ji vyženu a řeknu jí "Jdi pryč ty zrádče." Mno, další pěkné slůvko ve sbírce, které onehdá použila i pro bratříčka. Prý jí ho naučilo prasátko Pepa z DVD. Díky Pepino.

Tady se Sárinka snaží vecpat do hry. Vhazuje druhý míček, plete se pod nohy, dělá rozličné zvukové efekty a pak si stěžije: "Když vy mě nenecháte hrát."