Setkávání - den 216.

0:31 Edit This 0 Comments »
Dopoledne jsme jeli k našemu rodinnému homeopatovi. Děti vyzbrojeni zvířátky. Theo Čičinu vláčel po zemi a tak zase došlo na variantu tělo na tělo. Jen ten ocas kouká kde nemá.
Jak tu tak lítal s klackem, jeden důchodce se zastavil a tázal se "to máš na mě?" Theo chvíli váhal a odvětil rezolutní "Ne." Všichni jsme si oddechli.
Čtecí koutek ve svém aktivním stavu. Mladá čtenářka v něm tráví dost času. Fixluje, že jde spinkat, nechá si zavřít a pak když jdu náhodou do pokojíčku, najdu ji v obložení knihama a tvrdí, že už si odpočinula. Prdlajs...ani o postýlku nezavadila.
Přiletěl tatínek. Stal se magnetem a ani jedno z dětí z něj nešlo odlepit.
A kdopak bude mít takový výhled? A kdopak si na jabloně pověsí houpací síť? Odpověď nejistá, ale možná, třeba, no víte žejo, tak nějak by mohlo, ale vlastně nic, nevíme, neříkáme, mlžíme a přemítáme.
Podvečerní rodinná sešlost s 2ma babičkami, jednou prababičkou a jedním dědou. Čtyři generace kolem jednoho velikého stolu.
Já jsem teď v útlumu...chtěla bych věřit, že můžu developerům věřit...ale... ach jo. Rozhodování veliké, zásadní a nesnadné. Andílci, dejte nám prosím znamení, kudy vede naše cesta...v radosti, přijetí a moudrosti.

0 komentářů:

Okomentovat

Novější příspěvek
Starší příspěvek