Naše Samsára

Dnes jsme nevytáhli ven paty a počasí nás ani nelákalo. Na foťáku nemám blesk a podmračené nebe mi dovolilo fotit samé rozmazance.

Sári je zase lepší, jen se občas nuďánkuje a to jí a ani nám neprospívá. Theo občas funguje jako antistresový panáček a svoji funkci odnesl obtiskem Sárinčiných zubů na prstíkách.

Aby byly šrámy ze sourozeneckého soužití vyrovnané, mognul ve vaně Sári síťkou na delfíny a pod očíčkem jí naběhla pěkná boule. Sári si to s ním chtěla vyřídit ručně...zasáhly jsme jako trénovaná jednotka dětských milicí a výtržníky jsme od sebe drželi ve větší vzdálenosti, než je Sárinčina paže.

Tady na fotce si hrajou na autobus. Paní řidička kroutí voantem a Theo zatím způsobně sedí. Když si stoupnul, šéfová ho žádala, ať si sedne a oslovovala ho "pane kolego."