Naše Samsára

Jedny křídla nám odnesly babičku Haňu do Prahy a druhé mi dnes večer narostly. Nejdřív jsem měla pocit, že děti rozdám na ulici  (Sárinčino vztekání, že chce lézt po stromech zrovna v tu chvíli, co jsem na lavičce kojila Thea patřila k vrcholným zážitkům dne) a vyakašlu se na nějaké hledání domu a teď jsem se zase vyhoupla do naděje, že to nějak dopadne a nabíráme dobrý směr. Andílci dostali konkrétní zakázku a dávám jim tedy důvěru, že nás podporují a dovedou nás na místo, kterému máme říkat DOMOV.

Dnes mi došlo, že to stěhování nebude zas až tak náročné. Theo totiž pravidelně vyhazuje funkční věci do odpadkového koše. Někdy to komentuje "Bááá" pak 2 sekundy ticha a pak "c." Dnes takto mezi odpadkama přistála dřevěná poklička na mlýnek na obilí, mistička na jídlo, téměř i lžička a možná pár dalších věcí, o kterých nemám potuchy. Tímto způsobem za pár týdnů budeme mít k balení jen několik malých ranečků.