Naše Samsára

Theo znakuje "ještě" v čínské reatauraci. Brambůrky mu chutnaly a na konci oběda jsme zjistili, že máme doma druhého liči-pojídače. Na brambory už Theo dělal znak pro "dost" a pak si dával záležet, aby rychle udělal "ještě" pro tuto šťavnatou pochoutku. Sári liči kuliček snědla několik mističek a přitom ještě zvládla vyzpovídávat babičku Haňu, co z masa všechno jí. Dozvěděla se, že nejí pávy, ani hady a ani koně. Při každé zamítavé odpovědi babičky se ptala: "a proč?" Samotnou mě zajímalo, co dostane za odpovědi.

Po O spaní jsme doPukalínovali na hřiště. Sári zmerčila děti. "Já se tam s nima skamarádim a přijdu za váma," a utekla nám ke skupince arabsky mluvících holčiček. Chvilku na ně koukala - tak asi navázala kamarádské vlny - a když to nezabralo, připojila se zpátky k nám, jak slíbila.

Theo si vydržel přes hodinu samostatně hrát a potřeboval jen občasné usměrňování - např. vysypávání kamínků z tlamičky. Jako správný vědec se věnoval aplikovanému výzkumu. Předmětem testů mu byly kamínky a kolíček, které se snažil natlačit do průhledu v kůlu. Možná by zkoumal doteď kdybychom ho neodnesli. Nelíbilo se mu to ani za mák, ani za kamínek, který chtěl v pusince dopravit až domů.