V naruči domů - den 179.

0:13 Edit This 0 Comments »
Hledám, pátrám, telefonuji a chvilkami vylétávám do oblak s pocitem, že to by mohlo být to ONO a pak zase padám, že to je přece úplně špatně. Kde domov můj vím, jen nevím, kde dům náš. Dnes jsem měla pocit že vím, kde chceme bydlet-nakupovat-stavět...mají tam pěkné náměstí, přehršel kulturních akcí, jedno mateřské centrum a pár parcel k výstavbě. Do Prahy to je kousek a do přírody ještě blíž...jsem zvědavá, jaké poznání přinese zítřejší den.
Krom listování barákama, krytinama a krtinama jsme zvládli i pořádnou procházku a ta nás zavedla na jedno odlehlejší hřiště.
Sári se hned začala nesměle družit a mluvila na holčičky zatvrzele česky.
Hemžení
Theo horolezec
Sárinka pekařka - pomáhala velmi ochotně. Vajíčka končila v míse i se skořápkama a nejvíc těsta skončilo na podlaze. Něco jsem přecejen do trouby dotlačila a výsledek čoko buchty nás přivítá zítra k snídani.
Dobré ráno dobrý den, pánbu budiž pochválen.

0 komentářů: