Luskáme - den 182.

23:56 Edit This 3 Comments »
Tenhle pán stál za zvěčnění. My jsme ho pozorovali hodnou chvíli a já bych tam stála klidně dál. Mytí střechy jsem viděla poprvé a jeho pobíhání po kluzkých taškách bylo fascinující. Theo koukal z kočárku zpoza plínky, kterou měl vytvořenou usínací intim zónu a na spaní se mi pěkně vyprdnul.
Schrupnul si na hoďku a kousek doma kolem oběda a můj další plán, že si ještě pospí odpoledne a já se taky natáhnu mi bez skrupulí zbořil. Vydržel až do večera...
Sári se naučila oklepávat oříšky a nová dovednost jí dost bavila. Třísla a třásla třásla. Sousedka Estelle jí řídila ze souše a když odešla, Sári se ulevilo a říkala, že už jí nebude Estelle říkat "Ca suffit" - to stačí.
Prehistorické okénko - homo sapiens rozbíjející potravu kamenem. Prstíky přežily a holčičí dychtivost "já sama" na chvilku ukojena...
Za Sárinčiným kloboučkem kouká autobusová zastávka, takže kdyby jste k nám někdo jel na návštěvu, tak ať víte, kde vystoupit...je na znamení a jmenuje se Jean Monnet.

3 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Terezko, řekla bych, že ses s foťákem už spřátelila. Super fotky!!! LucieK

Anonymní řekl(a)...

Diky Luci, ale zdaleka jsem se nespratelila. Furt to tam mrskam nejak nesystematicky intuitivne. Posun tam je, ale ze bych mela pocit, ze ty fotky vypadaj tak, jak bych si prala, tak to zatim ehm ehm ehm vubec ne.

t***

Anonymní řekl(a)...

A tak hlavně, že tam i ty vidíš ten posun, ne? :-)
Těším se, kam to půjde dál...
L.