Pod deštníkem - den 183.
22:31 Edit This 0 Comments »Pošťáka bych bývala ráda poslala do Háje, ale asi bych ani nevěděla, jak se to správně po Francouzsku dělá, tak jsem zásilku převzala. Měl štěstí, že to jeho půlminutové zvonění pracně asi-hodinu-uspávaného Thea nevzbudilo. Prosimvás, jestli zvoníte u někoho, kdo má děti, tak prosím decentně. Takové krátké CRRR úplně stačí.
Sári z nové autosedačky nejásala, zato ocenila její kartónový obal. "Maminko hledej mě" jsme hráli snad půl hodiny. Vůbec jí nevadilo, že jsem se s ní během hledání (orálního - vleže na futonu) radila, kam se mám ještě kouknout a koho se zeptat na její lokalizaci. Našla jsem jí pokaždé, žejo. A vo to tu šlo...
Theo dnes objevil, co to znamená gurmánské potěšení z dokonalé chuti, podmanivé konzistence a symfonie vůní - poprvé ochutnal KEČUP a byla to láska na první oblíznutí. Bio kečup slazený rýžovým sirupem má něco do sebe. Theo by ho do sebe totiž klopil po panácích. Prstíčkama šmejdil na talířku, olizoval, sofistikovaně v něm namáčel pečené brambůrky a zase olizoval. Komentoval to stručně "Mňam mňam." Ono to s ním u stolu totiž není lehké - prstíkem ukazuje a vyřvává "Ňa!" ..tu na tátův talíř, tu na můj, tu na Sárinčin. Jen ze svého mu nejede. Kečup toto pravidlo prolomil...Ráno mu s ním poleju kašičku :)
Teď se musím opravit...on by Theo ze svého talíře jedl, jen vyžaduje, že bude lžičku držet sám a nikdo mu nesmí pomáhat...takže ono to o najezení zatím s tímto přístupem moc není..ale vypracuje se panáček. Nasazení má obrovské.
Dnes byla dobrá úroda Sárinčinách vejšplechtů. Např. "Maminko zpívej "Už přijíždí poslední kombajn.""
Pak mi taky vyprávěla, že jí Lunakaia (holčička, kterou potkala 3x na hřišti) vždycky ochrání. "Protože jsou divný lidi. Takový černý, že jsou jako fanďáci." Ptala jsem se, co je na nich špatného. "Žonglujou a míčkujou. Hodně žonglujou a hodně míčkujou." ...pochopila jsem, že je to špatně, ale proč??? Každopádně dík Lunakaie, že Sári před fanďákama ochrání.
0 komentářů:
Okomentovat