Naše Samsára

Silné slovo, sedící na slilné prožitky. Dneska se nám nějak nedařilo. Venku fučelo a madmazel Sarah neměla do čeho píchnout a tak popichovala brášku. V podstatě nonstop. Ručním vysavačem mu luxovala vlasy, nandavala mu kapucu, což ho značně rozčilovalo, lomcovaně ho objímala, zvedala za hlavu...nebudu tu vypisovat všechno, ale stálo to za to. A Theo ve své dobrotě občas jen zakňučel a jak jí viděl, obracel směr a šel jinam. Moudrý chlapec.
Když jsem jí říkala, že už jsem opravdu naštvaná, tak se mi podívala do očí a terapeutickým hlasem pronesla "Ale maminko, uklidni se. Někdy zlobim a někdy jsem hodná." Zabralo to a rozesmála mě...

Chvíle klidu nastala, když si Sárinka nechala do Erga nandat plyšáky a byla jejich maminkou - držela se své role a nezáškodničila.

Polední spaní se nekonalo a tak se nálada se záporným znaménkem ztupňovala. Jít ven bylo nutností v zájmu zachování zdraví dětí a mé psychické stability.

Theo coby dveřník - jeho obvyklá hra všude, kde objeví panty. (samozřejmě né ty čelistní). Když mu něco dávám, říká "dík" nebo "dekuju" (nekecám) a když se mu nabízené nelíbí, říká "neci."