Naše Samsára

Dnes dopoledne pršelo a bylo sychravo. Sárinka se nechala obléct do vílího (to zahrnuje čelenku s tykadlama, kouzelnou hůlku a křídla) a první co zakouzlila byl Theo. Zakroužila nad ním hůlkou a vyřkla formuli: "Ať se z tebe stane žába." No, máme všichni včetně Thea štěstí, že je Sári v čarování zatím začátečnice a bráška zůstal člověkem. Až pak si nechala vykouzlit sluníčko a přidala bonus: "Ať se z pršení stanou kytky." Tato disciplína se jí už vydařila. Odpoledne bylo slunečno, horko a kytek všude hojnost.

Oběd byl originální. Sári s Haňou včera přinesly ze zahrady 3 krásné a veliké modráky. Radovali jsme se, že nemusíme do lesa a stačí nám hupsnout pro oběd před dům. Dala jsem je na cibulku, okmínovala, dochutila, dusila....a pak jsem jeden kousek s očekávanou lahodou na jazyku ochutnala....a bleskurychle ho běžela vyplivnout do dřezu. Hořčáci no. Ale pěkně maskovaní. Haňa je nechtěla chutnat před Sári, aby pak venku neokusovala kdejakou houbu a takhle jsme dopadli. Vylila jsem je do záchodu a babička mě povzbudila větou: "Ale provoněly nám to tu hezky." To ano. Jen příště začnu současně vařit i oběd do břicha, místo do toaletní mísy, abych něměla kvůli houbové aromaterapii skluz.

Jak to tak bývá, že když se něco schyluje ke konci a šlověk se od právě prožívaného odpoutává, začnou se dít podivuhodné věci. Jak v rybníčku Brčálníku, tak i v Saint Genis. Potkali jsme venku jednu českou rodinku s 3ma dětma, která se přistěhovala před 10 dny. Dvě holčičky ve věku 8 a 5 let a rokapůlletý chlapeček...maminka se zdála sympatická a určitě se ještě někdy setkáme. Minimálně před branou školky-školy.

Sári holky pozorovala a pak se k nim nesměle přidala a stínově prováděla podobné aktivity jako ony.

Rukulíbám milostpane ve vaně. Byli jsme rádi, že si vzala na paškál ručičku, protože chvilku před tím jí na bráškovi fascinovalo to, co ona sam nemá.