Naše Samsára

Proběhl hladce a klidně. Sári měla vše pod kontrolou... Po cestě na letiště řekla tak 32x slovo JEJDA a komentovala úplně vše, co bylo v dosahu jejího zraku. "Jejda, další kamón." a další postřehy přednášela pobaveným hlasem a ještě kontolovala, jestli jsme to také viděli. Když máma vyprávěla zákruty životního příběhu jedné holky, co teď prochází velkou zkouškou, jejíž součástí bylo i vyšetření, které "bolelo jako prase," Sári ihned opáčila, že jí to "bolelo jako kůň."

V letištní hale si jako správná ženská došla očuchat nové parfémy a návdavkem vyfasovala věnec květin na krk. Do Honolulu by se takto hodila víc, než do Ženevy, ale to jí pramálo vadilo a nakrucovala se ve věnci až do poslední chvíle než doma odpadla na 3 hodiny do postýlky.

Chlapíno, jak mu doma říkáme, si pospal na mých zádech ještě před odletem a pak řádil celou cestu. Nechal se 2x vyčůrat do záchodu, což je na toaletách s manipulačním prostorem 12x15 cm celkem artistický výkon. Pak jsem jednu chvíli měla strach, aby nezpůsobil nafouknutí evakuačná skluzavky, jak tam lomcoval se záchranou klikou. Pletl se letuškám pod nohy, jednu stačil úsměvem i pobaliti a pak už jsme byli ve vodách švýcarských.

V rámci unavení Sárinky, probudivší se v 6 odpo, jsme vyrazili provětrat Pukalínu a hned jsme obhlídli naše oblíbené hřiště, jestli se tu bez nás mělo dobře.

Je tu krásně a už teď se mi začíná stýskat po zdejší přírodě, jídle, francouzštině, když je vytoužení stěhování na dohled...pokud s náma vrchní šefíci nemají ještě jiné plány...jsem zvědavá a žhavim dráty hmotní i nehmotné, abych tomu našemu osudu pomohla.