Naše Samsára

A zase do Prahy. Pomalu se ze mně stává balící guru. Čím dál víc věcí pro 3 lidi se snažím nacpat do čím dál víc stejného kufru. A už se nemůžu dočkat, až jednou všechno nadobro sbalim a pak nadobro vybalim na tom našem místě (které o nás jistě už ví, jen my o něm ne)...

Před odjezdem jsem ulovila obrázek prvních Theových chodících capáčků. Když vidím, jakou díru do světa v nich udělal a jaké díry Matička Země vysoustružila do nich, přestávám litovat těch 30ti euro.

To chlupaté cosi je ustřižená Theova šošolka, neboli mystický vír. Už ho nepotřebuje, napojení nahoru má jistě stabilní.

Odpo si děti s tandemem babiček E+H užily ve společenské interakci na hřišti a já jsem provětrávala spací  theta a delta vlny, kterých mám dlohoudobě nedostatek. Theo stále ještě nepřišel na to, jak se v noci spí. Je-li to zubama, jen on ví.

Sári měla dnes poprvé zapletené dva copánky. Tímto zdravím svého bráchu, který se mých vlasů do copu namotal haba kuk a já ho ješte trénovala pokaždé pohmatovým testem kvality úpletu a symetrie a pokud bylo třeba, žádala jsem okamžitou nápravu.

Tady jsem si vystavila své dvě chudinky chudinkovaté. Jedna bydlí ve mně, jedna vně a mám je obě ráda. Pracuji na jejich kultivaci tak až dostanou nový outfit, zase si je nakreslím. Musím přiznat, že jsem se hodně nasmála, když jsem tuto kresbu viděla automaticky vyjet z mé ruky. Sári se jich trošku lekla, ale už přisla na to, že jsou ve své zoufalosti půvabné. Máte taky svojí chudinku, kterou krmíte sebelítostí?