V pupku světa - den 168.

0:40 Edit This 0 Comments »
Táborský sraz nosnic byl prima. Sári si ho užila v herně a s Lukáškem s Didískem se vydala kabrioletem na okružní cestu. Auťák měl volanty jen dva a i přes to se v něm děti srovnaly. Houpání a drncání se jim tak líbilo, že škemraly další desetikoruny na pokračování jízdy.
Sári s Lukáškem pak ještě mastili klouzací hokeje (no, takovou tu kluzkou plošinu, u které se stojí a kotoučem se odráží bílá placička. Cílem hry je se trefit do díry před protihráčem). Opravdu jim to šlo. Původně jsme s Hankou mysleli, že budeme hrát s nima a vodit ruku, ale nebylo to vůbec třeba. Jen věřím, že plynule nepřejdou na výherní automaty a pocker.
Theo přišel na chuť interakci s Čendou. Ten se o něj třel a pak neprozřetelně nechal ocas na dosah ručky chňapačky. Ta využila příležitosti a Theo s potešeným smíchem zkoušel pěvnost kočičího ohonu v tahu a lomu. Měla jsem co dělat, abych kocoura osvobodila. "Č ččččč" na mně Theo pak dělal ještě chvíli. Evidentně mi vyprávěl, jaké plány s Čendou ještě má. On vůbec hodně mluví. Znakuje o 106 (na kakání i čůrání taky - jupíííjou) a používá pěkných pár slov - AHÓ (j), BÁ (c), TAM, TÁÁÁK, MÁMA, TÁTA, BÁBA, HAF HAF a pak napodobuje vše co slyší. Onehdá řekl "KAMENY" a "DÍKY" ... No nekecám a fakt to tak myslel...žádná náhoda, to mi nenamluvíte.
Pejsci ho taky hodně fascinují a když slyší zaštěkání, neprodleně přeruší právě provozovanou činnost - ať už jde o kojení, hraní či spaní (mámě žel) - a s nadšeným HAF HAF mě informuje, co se děje.
V podvečer jsme zajeli do Sudoměřic za Benešovcema a Sári se tam přidala k holčičí tlupě. Byla nejmladší, což není snadná pozice. "Počkejtééé, já půjdu s váma" to celé shrnuje. Nakonec se s holkama šla projít po náměstí vesnice a pro mně to byl nový pocit...byla to její první akce v partě a dost si v ní libovala.
Nechce domů, chce na trampolínu...
Na náměstí je obrovskej vyřezávanej Krakonoš, který čůrá do dáli. Místo pindíka má ptáka. Jsem ráda, že se mně Sári neptala, proč čůrá právě ptákem a některé kouzla češtiny jí zůstanou i nadále zapovězená.
Díky této ceduli jsem se dozvěděla, jak mimořádné místo jsme navštívili. Byl to zážitek a jen při vzpomínce na mysteriozně-magickou sílu tohoto místa se chvěju.
Hromadná skákačka. Sári se snažila ostatní hopsalíny organizovat a udávat pravidla, ale holky byly silné. Nedaly se!
Jinak dnes byl den prapodivně ukňučenej. Zítřek bude lepší, že ano děti? Já kňučet nehodlám...

0 komentářů: